TOBIÁŠ - TOBINKA, * 22.8. 2021

DENÍKY

14. září 2021
Tak teď vám něco povím a to budete teda čubrnět. VČERA JSEM BYL ZTRACENEJ!!! Už čubrníte? To takhle přišla osoba, co už je moje panča, domů, vymazlila všechny ostatní, aby jim to nebylo líto, že jde od nich už zase pryč a pak šla honem pomazlíkovat mě. A tam právě zjistila, že jsem ztracenej.
Prvně vám ale musím napsat, jak vlastně bydlím. Dostal jsem jednu místnost, kde prej vždycky nejdřív bydlí ten, co přijde novej. Jenže každej novej měl už normální konfekční velikost, kdežto já jsem prej srandovní miniatura, která by se v tý místnosti ztratila jako nic. A tak zatím bydlím ve velký krabici. Mám tam červenou pohovku, na který odpočívám jako pašík a taky tam mám mističky s dobrotama a velkou misku záchodovou. Z tý krabice mi pak ještě osobák, co je teď můj páník, udělal průlez do škrabadlový boudičky, kdybych se chtěl schovat před světem. Na vrch týhle krabice dala moje panča mřížku, kterou si koupila na nějakej gril a kterou ještě nikdy nepoužila a pak jsem dostal ještě další kus stropu, no prostě nemohl jsem utýct. A takhle jsem si tam trávil čas, když nebyl nikdo doma. Když přišli, tak mě vytáhli ven a nechali běhat, aby mi nezakrněly pacičky.
Nojo, jenže včera právě panča přišla a chtěla mě vytáhnout a v krabici nebylo nic k vytažení. Tak panča honem zašátrala v tý nastavený schovávací boudičce a tam jsem taky nebyl. Panča si protřela oči, protože si myslela, že mě asi přehlídla. Znova zašátrala v boudičce, přezkoumala krabici, která na sobě pořád měla ten grilovací strop, dokonce se koukla i pod tu moji pohovku, ale muselo jí být jasný, že pod ni bych se ani já miniaturka nevešel. A tak panče povstaly všechny chlupy na těle a udělalo se jí mdlo, když se rozhlídla po tom milionu schovek, kde všude bych mohl být. A taky dostala strašnej vztek na páníka, který mě viděl naposled a asi mě zabezpečil halabala, jak už to páníci dělají.
Za dveřmi zatím kvílel nějakej Eliáš, kterej chtěl hrozně pomoct s hledáním, ale panča na něj vůbec nedbala a pořád jen opakovala tím nejvábivějším hlasem - Tobiášku, Tobí, Tobíku, kde jsi? Pojď sem, bude papáníčko. A přitom schválně šejkrovala lahvičkou s mlíčkem a šustila s pytlíkem s kapsičkovým masíkem. Ale nic, nikde nic. Už se jí v hlavě začínaly zjevovat ty nejhorší vidiny, jak jsem někde uskříplej a nemůžu se odtud dostat. A pak se NĚCO hejblo v polici za knížkama a to jsem byl kamarádi celej neuskříplej já. Koukal jsem se na panču těma svýma korálkovýma očičkama, jako by to byla úplně ta nejnormálnější věc, bydlet mezi knížkama. Panča byla tak ulevená, že se z toho skoro rozbrečela. Vytáhla mě ven, moc mě pomazlíkovala a já jsem jí vylezl na krk a dával jsem jí pusinky, aby už nechala mazlení a dala mi radši najíst. Tak tahle jsem byl ztracenej a zase najitej.
Panča mě pak po jídle zase vytáhla z domovní krabice a zrovna když jsem jí přelízal přes hlavu, tak řekla - hele Tobí, ty nějak smrdíš, chlape. Nemohl jsem ani uvěřit, jak byla drzá. A to nebylo všechno, normálně mě obrátila vzhůru nohama a uviděla, že mám pod ocáskem nějaký slepený chloupky a v nich bylo schovaný malý hovinko. Nechápu, proč mi to panča neolízala, tak jako by to olízala moje opravdová mamka. Ale tahle ne, tahle řekla no fuj a zkoušela to otřít nějakým mokrým něčím. A to se mi nelíbilo a tak jsem kvičel, až toho panča nechala a řekla, že mi to bude muset asi ušmiknout. Ale když na to mělo přijít a páník mě držel, tak jsem se stejně tak mrskal, že si na to panča netroufla, aby mě nepřestřihla celýho. Třeba mi to upadne samo, ne?
Jo a taky mě vzala na chvilku ven, abych si prej trochu užil sluníčka. Jasně, že mě nepustila z ruky, ale mně se to stejně vůbec nelíbilo a honem jsem chtěl zpátky domů, klidně i do tý svojí krabice, ale hlavně pryč od toho velkýho venku. Panča řekla, že jsem truhlík a šli jsme domů.
A zítra se prej budu stěhovat do jinýho velkýho, tak snad se mi to bude líbit. Ale o tom vám zase napíšu až pak. Teď už mi kručí v bříšku, tak mě nezdržujte.
Hladovej Tobiášek 

Vykulený Tobiášek venku

16. září 2021

TAK BACHA, UŽ JSEM ODSMRADĚNEJ A NEBYDLÍM V KRABICI!! 

Dneska přijela moje nová osoba panča domů a začaly z ní padat věci. Jeden pelíšek, druhej pelíšek, nějaký ručníky, nůžky, taky nějaký gumový ruce, chrastivej míček, mističky, nějaký papací věci, větší miska hovínková a čurací.... no já na to koukal, jak kdybych se právě narodil. Ze samý radosti nad takovým parádním překvapením jsem se hned začal šplhat po panče nahoru. Ta mě prvně pochovala, překulila si mě na zádíčka, ale to ani nemusela, protože jsem se k tomu stejně zrovna chystal, vymazlila mi bříško, až jsem se z toho začal natahovat jak žvejkačka a dávala mi jednoho mlaskoně za druhým. Pak do toho přišel páník, tak si mě zase vzal do parády on a panča si zatím na svoje ruce navlíkla tamty gumový ruce. S nima popadla nůžky, řekla páníkovi pořádně ho drž a začala na mě provádět násilí. Teda ono to nebolelo, ale ani tak se mi to vůbec nelíbilo a tam jsem kníkal a kníkal a kníkal a panča povídala - Tobí, musíme to hovínko ustřihnout, smrdíš jak tchoř. A tak mě to hovínko pomalu opouštělo, i když se muselo ještě párkrát udělat cvak těma nůžkama. Ale nakonec panča držela vítězoslavně toho hovňouse v ruce a měla z toho radost, jako kdyby držela hroudu zlata. Řekla mi, no to je dost, smráďátko, otřela mi prdýlku a všechno kolem ní mokrým ubrouskem a pak mě ještě posadila do vaničky s vodou, trochu mi tam ty moje spodní partie vymáchala a řekla mi - no podívej Tobí, jak je ta voda špinavá. A fakt byla, to zase nebudu kecat, že ne. Potom vzala jeden z těch nových pěkných ručníčků a celýho mě vyfrotýrkovala a já jsem u toho pořád ještě trochu pištěl, ale už jen tak z principu, aby se neřeklo, že jsem zapomněl mluvit a pak už jsem byl úplně čistej nesmradivej Tobiášek. Tak se mi ulevilo, že už pod ocáskem nemusím tahat to těžký hovínko, že jsem začal běhat a skákat a hrát si s míčkem anebo jsem se zase vyšplhal k panče nahoru, aby mě hladila. Protože to mě moc baví. 

TOBIÁŠEK A RUKA

No a teďka něco k mýmu bydlení. Normálka jsem dostal 2 + 0 a už si můžu běhat, jak chci a vůbec nepotřebuju žádnou krabici, která mě fakt nebavila. Jednu místnost mám na den a druhou na noc, aby mi v tý denní nebyla zima. Denní místnost je veliká a vedou z ní jedny dveře ven a druhý dveře dovnitř a přes oboje dveře se můžu dívat, co za nima je. Za těma, co jdou ven, jsou někdy nějaký udivený kočičí kousky, ani je neumím všechny spočítat a za těma uvnitř skoro pořád sedí nějakej velkej kocourovej kluk, kterej mě pozoruje a z očí mu šlehají blesky. Panča říkala, že je to Olinek. Tak ten Olinek mě asi nemá rád, protože mi pořád ukazuje zuby a syčí na mě zlý slovíčka. Ale já se ho nebojím, protože je za těma dveřma.
Když přijde večer, tak panča s páníkem odnesou všechny moje pelíšky a mističky do noční místnosti a pak odnesou i mě. Tam je to taky velký a jsou tam všelijaký poličky, který můžu prozkoumat, ale hlavní je, že se tam nemám kde ztratit. Panča tam se mnou vždycky dlouho zůstává a hraje si se mnou, abych nebyl smutnej a potom už musí jít, tak mi dá pusu a řekne dobrou noc, Tobiášku a zhasne světlo a já pak spinkám až do rána, abych se mohl zase přestěhovat do svojí denní místnosti.
Tak takový to doma mám.
Poroučí se Tobiášek

Takhle mě pozoruje ten Olinek

A takhle mám osedlanýho páníka

TOBI

video na youtube NOVÉ HRAČKY A PELÍŠKY

19. září 2021
Tak si to představte, že dneska je to prej akorát týden, co jsem byl najitej. Panča mě ráno pochovala a já jsem se už ani trochu nebál, že jsem sebranej a odnešenej, protože to už jsem byl přece dávno, před celým tím týdnem, sebranej a odnešenej. A řeknu vám, že jak jsem se tenkrát bál a na panču jsem syčel, vrčel a prskal, tak teď už se tomu jenom po koťátkovsku směju. Protože čeho jsem se jako vlastně bál?
Za ten týden se událo tolik věcí, že si je ani nepamatuju. Ale hlavně jsem udělal kariéru z krabicovýho koťátka na majitele dvou místností a včera mi do tý jedný místnosti dokonce ještě přibyly takový kamínka, co se strčí do zásuvky a otočí knoflíkem a najednou je všude kolem parádní teploučko. To tam předtím právě už moc nebylo a panča se bála, abych tam pod chloupkama neměl husí kůžičku.
Mám se tady moc dobře. V misce je pořád mlíčko a v druhý misce se střídají nějaký masíka, ale radši mám to mlíčko. Asi že mi to připomíná maminu, který jsem se před tím týdnem nějak ztratil. Ale tahle nová mamina je taky dobrá. Moc se mi líbí, když mě při chování překulí na zádíčka a drbe na bříšku, to se tak rozvrním, že mě musí být slyšet až na druhým konci světa.
Včera jsem viděl něco moc srandovního. Už jsem byl zase přinesenej do svýho spacího pokojíku a panča si sedla ke mně na zem. Já jsem si chvilku hrál a pak jsem si vlezl k ní na klín a ona mi pustila na takový placatý věci nějaký legrační obrázky. Bylo na nich mrňavý kotě, ještě mnohem menší než já a mělo stejnej pelíšek s bambulkama jako já a dokonce si úplně hrálo jako já. Panča mi řekla, tady máš večerníček, Tobiášku. A tak jsme se spolu na toho malýho srandovního kluka dívali. 

VEČERNÍČEK PRO TOBIÁŠKA

Jo a pořád dostávám nový věci. Třeba včera mi panča věnovala novej míček. Jeden jsem už měl a ten byl chrastivej a tenhle nechrastí, ale zase se krásně žmoulá. Skoro jako pančina ruka. Panču to baví, když ji žmoulám, ale někdy už kvičí a říká Tobí dost, máš zoubky jako jehličky. Ale přitom mi tu ruku nikdy nevezme, tak to asi moc jehličkový nebude. A taky jsem dostal oběšenou myš. Ta je tak srandovní, houpe se na provázku a já ji honím a když ji chytím, tak se na ni pověsím a houpeme se spolu.
Jo a ještě jsem dostal starou deku a z tý mi panča dělá hnízdečko, abych se tam mohl zavrtat a nebyl tam v tý místnosti úplně ztracenej. A pak se na mě dívá přes to sklo, jak jsem celej zavrtanej a spinkám, až se mi napucanej pupík nadzvedává. To ví, že už zase může jít dělat taky třeba něco jinýho než mazlíkovat malý bambíno, to jako mě. Já se totiž jmenuju Tobiášek, ale to máte slyšet, kolik dalších jmen jsem už dostal. Třeba právě Bambíno, Umpa Lumpa, Kvíčalka anebo když jsem hodně moc roztomilej, tak Zlatíčko milovaný. Ale stejně je nejlepší Tobiášek, že jo?
Tak to jsem se vám vykníkal a už si jdu zase hrát s oběšenkou.
Tobiáš

Zlatíčko naše

Tobiášek s mlíčkem na bradičce

TOBIÁŠEK A MYŠKA OBĚŠENKA

22. září 2021
Víte, co dneska je? Moje jednoměsíční odhadnutiny. Moje pravá mamka, která mě zapomněla v tý zahradě, mi nedala na krk cedulku s narozením a tak si to moje nová panča musela odvodit od toho, co jí řekl ten hodnej pán, kterej mě celýho kontroloval.
Takže už je ze mně hotovej měsíčník a to znamená, že se mi nemůže nikdo posmívat, že jsem škvrně. V novým doma jsem akorát týden a tři dny, ale přijde mi, že jsem tady byl od vždycky. A taky to podle toho vypadá. První den jsem před pančou couval za malou pohovku, kterou ukradla malým holkám, co nejsou živý. A teď, když jde za mnou, tak taky utíkám, ale k ní, aby mě rychle, ale fakt rychle pochovala a celýho zmuchlovala, až začnu kvičet a zase se už drápu na zem. A tam si pak hraju jako baterková nerozbitá hračka a vůbec se nezastavím. Panča říká, že jsem malá vrtule a že takovou zábavu prej nic nenahradí. Poctivě se u mě střídají s páníkem, abych nebyl dlouho sám, ale potom musí oba odejít. Ráno jsem se na ně díval přes dveřní sklo a trochu jsem brečel, ať nikam nejdou, ale potom mě ještě přes to stejný dveřní sklo zkontrolovali a už jsem si zase hrál, tak měli radost, že nejsem smutnej.
Příští týden prej zase pojedeme k hodnýmu pánovi, aby se na mě znova podíval. Myslím si, že už se na mě těší, když mě minule tak pěkně vychválil. Panča říkala, že mi dá nějakou pastičku, abych nebyl celej červivej. A taky mě převáží, abych věděl, kolik jsem přibral a jestli moc netlustím. Ale to by přece ani nebylo možný, když pořád tak běhám.
Jo a říkala panča, že už krásně koťátovsky voním a vůbec nesmrdím jako starej tchoř. Tak asi bylo dobře, že se jí povedlo to hovínko ustřihnout. Teď když mě vidí, že jdu kakat, tak mi radši hned otře prdiznu, aby mi to na zadních chloupkách nezůstávalo. Tuhle mě viděla, že jsem si to tam chtěl očistit sám, ale ještě jsem si tam vůbec nedošáhl a jak jsem byl celej zatočenej jako klubíčko, tak jsem místo umytí udělal kotrmelec. Ale myslím, že si tam už brzo došáhnu a budu pěkně čistej úplně všude.
Jdu si hrát s oběšenkou,
papá Tobí

No nejsem k sežrání??

24. září 2021
Hele, víte, co mě děsně baví? Být mučenej. Taky vás baví být mučenej? Ale bacha, jo, musí mě mučit jenom panča nebo páník, jinak by mě to nebavilo. Probíhá to tak, že mě nějaká jejich ruka odchytne, když kolem ní letím jako blesk, vytáhne mě do náručí, překlopí na záda a pak mě právě strašně mučí drbáním bříška. Já se hned začnu kroutit jako housenka a chci jít dolů, tak mě ta ruka položí na záda do pelíšku a pokračuje v tom mučení a to už se k tomu taky přidávám a mučím ruku kousáním a škrábáním a kopáním zadníma pacičkama a nakonec když už mě to mučení přestane bavit, tak se vykroutím, překlopím se zase ze zad na pacičky a utíkám pryč, až je za mnou žhavá čára. Říká panča, já jsem ji nikdy neviděl. Tu čáru, panču jo. Ale hned jak uteču, tak se mi zase chce bejt mučenej a tak stejně rychle přiskákám zpátky a skáču po ruce a říkám jí - muč mě! a ona mě zase mučí. Takže takhle to mám já.
Prej jsem každej den čím dál tím hezčí a roztomilejší. Taky říká panča, já sám bych se přece takhle nechlubil. Chloupky mám čistý a voňavý a chmýříčkový a když běhám, tak mi vlají jako nějaký chlupatý praporky. Nožičky pod nima skoro ani nejsou vidět. Ocásek se už taky ochlupuje a nevypadá jako ukousnutá tkanička. Baštím pořád jenom mlíčko, i když mi panča podstrojuje jiný jídlo. Ale to jsem snědl akorát první den, když jsem byl fakt hladovej a vystrašenej a potřeboval jsem se moc posilnit, kdyby něco, že jo. Kdybych se třeba musel bránit nebo kdyby mě zase vyhodili ven. Ale teď, když už vím, že jsem furtovně doma, tak mi to mlíčko stačí.
Ještě panča říká, že jsem hrozně šikovnej a s tím souhlasím. Hned jsem se naučil používat záchod a taky míčkodráhu, vím, že ty míčky musím kolem dokola posunovat pacičkou, aby cinkaly. Tuhle mi pacička zůstala v jedný dírce zaklesnutá, tak jsem si zabulel, ale než mi panča stihla pomoct, už jsem ji měl zase venku. Jo a taky s pančou děláme takový srandovní plácání packama, říká tomu "high five" a já vůbec nevím, co to znamená, ale tak to dělám, ať má nějakou radost a říká mi, že jsem její prďolínek milej. Někdy to slyší ten kluk, co na mě kouká za dveřma a určitě mi to závidí.

Kluk Olinek za dveřma

HIGH FIVE

Dneska ráno jsem se už nemohl dočkat, až mě panča přijde vyzvednout a vezme mě do tý velký místnosti, kde mám světlo a oběšenku a modrou míčkodráhu. Když otevřela dveře, tak jsem seděl úplně hned za nima a skoro jsem jí utekl, ale jenom skoro, protože jsem se hned zastavil a počkal, až mě sebere ze země. Chtěl jsem být totiž prvně pomučenej. A pak jsem byl přenesenej a zase pomučenej a taky opusovanej a pak už jsem si pořád jenom hrál. Jako nějaký správný kotě, a to já přece jsem. A né nějakej křeček, jak si ze mě ta panča někdy dělá srandu!!!
Nekřečkovatej Tobík

Já jí dám křečka! Kocourek jsem!!

MUČENÍ MLADÉHO PANA TOBIÁŠE

25. září 2021

HLÁŠENÍ:

26. září 2021
Hahahahahahaháááááááááááááá....
Tak přesně takhle se včera smála panča a já vlastně ani nevím proč. Ale hned vám povím, co se stalo a třeba mi to vysvětlíte.
K večeru za mnou s páníkem přišli, pochovali mě a pomučínkovali, přesně tak, jak to mám rád a potom mě panča dala i s mojí dekou a hračkama do košíku a odnášela mě pryč. Úplně jsem se polekal, co se děje a kam mě nese a chtěl jsem mermomocí z toho košíku vylízt a vrátit se tam, kde to znám. Ale nešlo to, jak jsem vylezl, panča mě zase strčila zpátky. Říkala, neboj Tobí, brzo se zase vrátíme, uvidíš a pořád mě pěkně hladila po hlavičce, co mi vykukovala z košíku ven. A tak jsem jí to teda věřil. Pak jsme všichni vlezli do auta. Už vím, že se tomu tak říká a už jsem se tím jednou vezl. A teď jsme úplně stejně jako předtím jeli za tím hodným pánem, co mě minule vychválil a nic špatnýho mi nedělal, jen mě hladil a říkal o mně parádní věci. V čekárně jsem si všechno prohlížel a lezl jsem z košíku ven a koukal jsem se, jak se na mě všichni koukají a smějou se na mě a já jsem se už vůbec ničeho nebál. Panča mi taky ukazovala velkou skleněnou krabici s rybičkama a představte si, že ta jedna ryba byla skoro větší než já.
Pak se otevřely dveře, panča pronesla no konečně a ze dveří vyšel pán s tak velikánským pejskem, že jsem z toho zalezl panče za triko, aby mě před tím obrem uchránila. Dopadlo to dobře, pejsek odešel a my jsme šli dovnitř za hodným pánem. Pán se podíval na nějakou televizi a zeptal se panči - Tak dneska jdete zase s tím mrňouskem? A už jste mu dali jméno? Panča řekla, že jsem Tobiáš a hodnej pán si to hned do tý televize zapsal. Pak řekl panče, že se půjdu zvážit. Panča projevila malý obavy, že tam možná nepostojím, protože jsem trochu divoch, ale postál jsem a váha ukázala, že už vážím celýho PŮL KILA!!! Žjova, hnedka jsem si říkal, že to moje bříško je nějaký větší než minule.
Taky mi do pusy stříkl nějaký fujtajbl, abych nebyl červavej a panča pronesla, že jsem se u toho tvářil, jako kdybych olízl citron, ale nakonec jsem to z papulky celý olízal a hodnej pán mě pochválil.
No a nakonec řekl ten hodnej pán panče, ať mě podrží, že mě ještě překontroluje tam... no víte kde... tam kde čurám a kadím. To se mi nějak extra nelíbilo, viset ve vzduchu vzhůru nohama a ještě být intimně kontrolovanej. Naštěstí to netrvalo dlouho a hodnej pán řekl:

"TAK ONA TO SNAD NAKONEC BUDE HOLKA!"

No a právě pak se ozval ten divnej smích panči, co jsem vám popsal na začátku. Smála se ona, smál se páník a smál se i hodnej pán, jak jsem všechny převezl. Vlastně - PŘEVEZLA!!!
Hodnej pán se zeptal, jak se teda budu jmenovat a panča řekla, že už je zvyklá na Tobiáška, takže budu Tobinka. Neboli Tobi. Neboli Tobby, jak nám hodnej pán napsal na kartičku. Neboli klidně Tobiáška, vždyť proč ne, že jo?
No a tak tady mě máte, úplně novou Tobinku. Doma jsem ze samýho překvapení, že nejsem kluk, zhltla úplně celou misku mlíčka a protože jsem pořád mňoukala a koukala na panču, jako bych celý dva týdny vůbec nepapala, tak mi zkusila nabídnout novou koťátkovskou kapsičku a lidi, já zase zhltla celou mističku! A pak ještě jednu. Takže si myslím, že už nejsem žádný mimino, když vážím půl kila a můžu se klíďo píďo cpát kapsičkovým masíkem. Aspoň prej budu mít lepší hovínka, pravila panča.
No, a je to u konce. Příběh o tom, jak se z Tobiáška stala Tobinka a jak se tomu panča divně smála.
Udivená holka Tobinka

Ještě stále Tobiášek v čekárně před holčičím verdiktem

TOBI SI HRAJE V ČEKÁRNĚ S PROVÁZKEM
 

video na youtube TOBI SI HRAJE

28. září 2021
Tak si představte, že už mám zase jiný jméno. Jo, čtete dobře. Nejsem Tobiášek ani Tobinka, jsem - DIVOŠKA. Nebo taky Divoženka. Takhle mi panča teď pořád říká. Ale myslím, že se jí to plete jako mně, protože pak zapomene na Divošku a řekne mi zase Tobí nebo Tobinko.
Dneska se mnou byli i s páníkem celý den doma a já jsem se z toho tak rozdováděla, že mě právě panča přejmenovala na tu Divošku. Rozdovádění se projevuje tak, že lítám jako prdluše a zastavím se, jenom když potřebuju pořádně nastartovat k dalšímu běhu a lovení. Lovení mě totiž baví.
Lovím tyhle věci:

• myšku
• druhou myšku
• míček
• druhej míček
• rolničku
• zelenej chrastivej míček
• barevnej chrastivej míček
• červenou tkaničku
• zelenej provázek
• bílej provázek 
• hnědý šňůrky od polštářů na židli
• kus deky, když visí ze židle
• šňůru od topítka (ale to prej nesmím)
• myšky na páníkový malý televizi (o tom vám ještě povím)
• a hlavně lovím RUCE!!!

To je největší paráda ze všeho. Ruce jsou větší než všechny ty hračky, co jsem vyjmenovala, hezky se po nich šplhá, moc příjemně se do nich zapichujou drápky a úplně nejlíp se koušou. Zjistila jsem, že moje zoubky už umí kousat líp než když jsem přišla a tak si je na těch rukách procvičuju. Panča u toho křičí NE TOBI! nebo AUVAJS DIVOŠKO JEDNA a páník je statečnější, ten zakřičí AU až úplně na konci, aby mi nekazil zábavu. Tak takhle to mám se zoubkama. Panča včera našla v triku dvě malý dírky a tak mi řekla - ty kozo jedna malá. Ale nic víc, abysme byly pořád kamarádky. A to my jsme.
Když za mnou přijde ráno, tak se hrozně dlouho mazlíme. To se teprve probírám a nejsem žádná divoška, ale prej úplně nejroztomilejší Tobinka na světě. Rozkoukávám se kolem a protahuju se a taky si zívnu a panča mě drbe na bříšku, ale ne mučínkovatě, to přijde až potom. Teď mě hladí jen lehounce a já předu a panče přijde, že se na ni dočista směju. 

video na youtube TOBINČINO RÁNO

Potom se vystřídají s páníkem a ten mě zase houpe na nohách a říká tomu cvičení a já mu prej dělám zátěž, ale panča se směje, že půl kilča není žádná zátěž. 

HOUPY HOU 

Jo a slíbila jsem, že vám povím ještě o těch nových myškách z televize. Ty mi nalovil páník a zavřel je do takový malý televize, co se s ní taky telefonuje. Dal je pod sklo, aby neutekly a tak ty myšky tam pořád pobíhají a nemůžou ven a já jsem z nich vůbec nemohla spustit oči. Když na chvilku utekly, tak jsem je chtěla najít pod tou televizí, ale tam nic nebylo a najednou se zase objevily pod sklem. To jsem z toho byla pěkně ťumpachová. Jednou jsem na ně položila pacičku a myšky se zastavily a vůbec nehýbaly. Páník řekl, že jsem zmáčkla pauzku.
Tak to vidíte, jaká jsem šikovná Tobinka. 

MYŠKY POD SKLEM

Tobinka po probuzení

3. října 2021
Tak si to představte, že dneska jsem akorát třítýdenní furtka. To znamená, že jsem byla najitá zrovna před třema týdnama a zůstala jsem nafurt. A když už jsem teda ta furtka furtovní, tak nastaly nějaký změny:

1. Panča s páníkem mi na oslavu mýho významnýho výročí koupili velký šplhadlo. No já jsem na to koukala jak kukačka, až jsem měla očička skoro větší než hlavu a málem mi z ní vypadly. To je taková parádní věc. Slyšela jsem panču, jak říká páníkovi "doufám, že si ta prdluška bude teď brousit drápky na tom a ne na mojí ruce" a tak je možný, že ještě k tomu dostanu nějakou prdlušku. I když teda vůbec nevím, co to je.
2. Dostala jsem k mlíčku a kapsičce ještě třetí mističku a do ní malý granulky. Hned jsem se do nich pustila a teda, ty byly tak dobrý, že jsem snědla skoro celou misku naráz. A pak jsem si ještě zobla kapsičky a zapila to mlíčkem a panča projevila obavu, že se z toho asi pokakám. I když použila jiný slovo, ale to nebudu opakovat, protože se mi nelíbí. 
3. Mám novej záchůdek. Větší než ten první, protože když rostu, tak víc baštím a když víc baštím, tak víc rostu a kvůli tomu všemu taky víc chodím na záchod. Ten první byl jenom miska od zmrzky, ale už je mi malej, tak proto se na moje hovínka musel koupit větší. 
4. Dostala jsem taky novou deku a s pančou si s ní hrajeme na běh do zdi. Hraje se to tak, že panča deku podrží, aby byla jako zeď a já se do ní rozběhnu. Panča na mě pak tu zeď hodí a já se z ní nemůžu vymotat a tak se tomu panča směje a někdy mi musí pomoct, ale většinou se umím vyhrabat sama. Děsně mě to baví, to vám povím.
5. A taky chodím ven, skoro každý den. Panča mě vezme do náručí, zastrčí mě do mikiny, zavře zip, až mi kouká jenom hlavička a takhle se spolu my holky procházíme. Panča mě poučuje o všem, co zrovna vidíme a já jí na to pořád něco štěbetám zpátky. Prej jsem holka pěkně ukecaná a kvůli tomu mi panča někdy říká Píšťalka Pištěláková. Protože prej můj hlásek je slabej jako dětská píšťalička. Nebo pištění malých myšek. Ale to nevím, kde by nějaký malý myšky panča slyšela, tak si asi vymejšlí. 

Hodně pištím, když se zhasne světlo a jde se v noci spát. To je slyšet po celým baráku. Někdy to panča nevydrží a jde mě ještě pochovat a pohrát si se mnou a někdy je za tvrďačku a řekne, nedá se nic dělat, Pištěláková, musíš už spinkat. A tak si ještě chvilku pobrečím a pak už spinkám a těším se na ráno, až si zase budu hrát. Akorát nevím, kdo mi bude držet zeď, když nebude nikdo doma, ach jo.
Nejlepší to bylo, když tuhle zůstala panča doma. Nešla do práce, protože měla škrábavou bolest v krku, ale vůbec ten krk neměla poškrábanej ode mě. A tak za mnou přišla a měla chundelatej kabát, co se mu říká nevímproč župan a vzala si mě na klín a mně se tam tak dobře hrálo a mazlilo, že jsem vůbec nechtěla dělat nic jinýho. Asi budu přece jen holka umazlená a žádná dračice drápavá.
Na celým světě nejhodnější Tobinka

Tobinčino šplhadlo

Švédský stůl

BĚH DO ZDI

NA CHLUPATÉM ŽUPANU

TOBI A NOVÉ ŠPLHADLO

10. října 2021
Tééééda, já vůbec nevím, kde mám teď začít. Naposled jsem psala, když jsem byla akorátní třítýdenní furtka. A to teď vůbec neplatí, protože dneska jsem už CELOMĚSÍČNÍ FURTKA. No fakt že jo. Už celý měsíc tady bydlím a ani si nepamatuju, že jsem někdy byla někde jinde. Protože tady bydlím už dýl, než co jsem předtím bydlela jinde. Tak to je přece jasný, že to jinde si pamatovat už ani nemůžu.
No ale abych se hlavně vymňoukla z toho, co se všechno stalo. Tak k mýmu měsíčnímu výročí odjel páník nakoupit a vrátil se s krabicí, ze který vykouzlil parádní tunýlek. Panča mu totiž zrovna předtím říkala, že by se Tobince, to jako mně, hodil nějakej krátkej tunýlek a on když byl v obchodě, tak ho tam zrovna jak z udělání měli. A tak ho pak vybalili s pančou z krabice, natáhli ho a bylo to. A já jsem si tam mohla běhat a tahat za míček a vyskakovat různýma otvorama ven a panča z toho byla úplně unešená, jak jsem srandovní. Tak doufám, že mi budou každý týden kupovat k výročí něco novýho, to by se mi totiž moc líbilo.
Potom přišel večer mýho měsíčního furtování, panča se převlíkla z chlupatýho kabátu do nechlupatý bundy, strčila mě do ní, nasedli jsme i s páníkem do auta a frčeli někam pryč. Už zase jsem se začala bát, aby mě někomu neprodali, ale pak jsem si uvědomila, že přece když mi zrovna koupili tunýlek, tak mě nemůžou prodat a přestala jsem pištět.
Přijeli jsme k tomu pánovi, kterýmu jsem se už dvakrát líbila. Zase mě pochválil, že pěkně rostu, udělal mi mani pedi, protože panča mu žalovala, že dost drápu a že se mi drápky pořád někde zachytávají a nemůžu se oddrápknout, postavil mě na desku, která mu řekla, že už mám 800 gramů (a panča řekla, že jsem tlustější než dvě Tobinky před měsícem), zase mi vecpal do papule nějakej blivajz, kterej jsem nechtěla olíznout a olízla jsem ho teprve když se nedíval a pak se bavil už jenom s pančou o nějakým očkování. A že prej to ještě asi radši o něco odložíme, když jsem pořád mrňavá, i když větší než dvě minulý Tobinky dohromady. Tomu jsem nerozuměla, tak mi to bylo úplně jedno, hlavně že už jsem zase byla u panči v náručí.
Pak se ho panča zeptala, co se mnou, jestli mě už může dát k nějakýmu Eliáškovi. Jejda, to jsem se lekla, komu mě chce dát. Pán řekl, že jsem od začátku krásně zdravá, nic mi není, všechno mám v pořádku, tak že ano. I když ještě nemám nějaký to očkování nebo co. Ale že to nevadí, když tamten Eliáš je domovní kocourek a nemá přístup k žádným kočičkám z venku.
No a tak jsme přijeli domů a děly se věci, to vám teda řeknu. Panča mě prvně dala do tý místnosti, kde jsem už měsíc bydlela, ale jenom proto, aby ze země vysbírala všechny moje hračky, sundala oběšenku a vzala moje papání a to všechno odnesla pryč. Už jsem si myslela, že jsem něco provedla, když mi to vzala, ale nene, ona se pro mě hned vrátila a nesla mě jinam, kde jsem to ještě vůbec neznala.
Tam mě prvně donesla ke šplhadlu, kde ležel takovej velikej chlupatej kluk. Já už jsem ho viděla jednou venku, když mě zrovna panča nosila po zahradě a on tam byl s páníkem taky. Ale takhle zblízka teda ne. Dívali jsme se na sebe a povím vám tajemství - hned se mi zalíbil. Měl pěkný očička a ani jednou na mě nezasyšel. A to se panče i mně moc zamlouvalo.
A tak jsem se seznámila s Eliáškem, to je on, ten kluk. Pořád za ním běhám a prej to vypadá, jako bych k němu byla přivázaná na provázku. Ale mě hrozně baví se na něj dívat a skákat mu po ocásku a bafat na něj, když mě nevidí. Eliášek mě ale taky umí okřiknout, když už jsem na něj moc drzá a panča říkala, že je dobře, protože mě aspoň zkrotí.
Ani jsem si ještě nestihla všechno prohlídnout, tolik je tady věcí. Proběhla jsem si aspoň všechny pokoje, našla nový hračky, prolezla prolízadla, koukla se ze všech oken a měla jsem z toho tolik zážitků, že snad ani neusnu.
Jo a dneska už je druhej den a přišel za mnou další kluk, co se jmenuje Olinek. Ten na mě vrčel a syčel, ale stejně za mnou furt chodil a díval se, co dělám a jak zlobím Eliáška a byl rád, že nezlobím jeho. A prej jsou tady někde ještě další děcka, co se jmenujou kluk Kuba a holka Jolanka, ale na ty je prej ještě čas, protože ta Jolanka by se z divoženky jako jsem já nejspíš zbláznila. A to panča nechce, tak se prvně musím trochu oddivočit.
Ale o tom všem vám napíšu zase příště, teď jsem se stulila u panči a jdu se konečně vyspinkat.
Ze všech zážitků úplně unešená Tobinka

Čekáme před veterinou

Tobi píše deníček

Unavená ze zážitků

video na youtube  TOBI A TUNEL

video na youtube TOBI MIMINKO - směska 

video na youtube  SEZNAMKA S ELIÁŠKEM 

13. října 2021
Dneska vám nepíše Tobinka, ale Uličnice. Panča mi tak říká. A taky k tomu přidává, že jsem děsně oprsklá, ničeho se nebojím a jsem drzá i na velký kluky. No fakt, KLUKY. To už jsem vám přece říkala minule, že za mnou přišel i ten druhej, takovej pruhovanej, co mu říkají Olinek. Dost jsem se před ním natřásala, abych se mu líbila, ale on si mě vůbec nevšímal, mnohem víc ho zajímaly všechny nový věci, co neznal. Můj domeček, moje šplhadlo, můj záchod, můj tunel, moje misky s jídlem. To mě teda dost urazilo, tak se radši budu víc kamarádit s Eliášem. Ten je tak srandovní. Má hrozně velkej ocásek a mě baví hrát si s tím ocáskem víc než s oběšenkou. Ale Eliáše to už někdy přestane bavit a packou mě připlácne k zemi. Já se naštěstí umím hned vykroutit, oklepu se a začnu znova. Panča se tomu směje a někdy zase nadává, že to nestihla natočit, ale to by prej nemohla dát to natáčecí telefonovadlo vůbec z ruky.
Uličnice jsem proto, že si klidně troufnu nejenom na Eliáše, ale taky na pančiny nohy. Skáču po nich jako po kořisti a zrovna tak se do nich umím zakousnout, ale to panču neba a tak s nima zaklepe a zakřičí Tobino přestaň a když nepřestanu, tak tu nohu zvedne a já na ní pořád visím. To pak přestane křičet a začne se tomu radši smát.
Pořád si s něčím hraju. Teď zrovna si hraju s odstřihnutým obalem od mlíčka, co mi panča ráno připravila. Vůbec nehrká a necinká jako jiný hračky, ale vypadá jako had a tak si hraju, že jsem přeprala užovku. Panča říká, že jsem malá prdluše, protože když běžím, tak někdy zakopnu o nohu nebo o ocásek a natáhnu se jak dlouhá, tak široká, ale to mi vůbec neva, zase hned vyskočím a běžím dál. Eliáše baví se na mě koukat, protože už zapomněl, že když byl malej, tak byl taky takovej prdlušák jako já.
Před chvilkou jsme se spolu zase honili, to bylo ještě předtím, než mi na zem spadla ta užovka. No a já jsem cestou shodila takovou krabici, kde byla fůra věcí. Ty se rozlítly všude po podlaze a tak jsem mezi nima zahlídla kousek nějaký rozbitý kočičky, co páník prej slíbil už dávno spravit. Tu jsem ale vůbec nerozbila já. Panča mi za to ale stejně trochu vyhubovala a tak jsem si to potom šla vyřídit s míčkama, co visí nad beruškou. To jste měli vidět, jak jsem jim to nandala.
Když mě už přestane bavit hraní, tak si vzpomenu, že se chci mazlit. To pak utíkám za pančou a dívám se na ni a straaaašně předu, aby přestala dělat, že mě nevidí a ona mě potom zvedne nahoru a řekne mi, Tobinko, ty seš tak sladká a dlouho mě hladí a zapomene, že jsem Uličnice. Jenže já se u toho hlazení za chvilku tak rozdovádím a začnu kopat zadníma pacičkama a předníma zase panču chytám za prsty a zoubkama koušu a to mě pak radši dá zase na zem a už je ze mě znova Uličnice.
Když jsem Uličnice, tak taky hrozně ráda okusuju provázky, co vedou od pančiný psací mašinky do zásuvky. Ale to prej se nesmí a když to panča vidí, tak mě hnedka vytáhne nahoru, klíďo píďo vzhůru nohama a trochu se mnou ještě zatřepe, prej abych si to líp pamatovala, že tohle se teda FAKT NESMÍ. A já se pak jdu schovat za panču a dělat uraženou, protože když jsem za ní, tak mě přece vůbec nevidí. Ale ona na mě vyzrála, postavila vedle sebe telefon a natočila mě, jak vůbec nejsem uražená. Dole se na to můžete podívat.
Tak, to jsem vám honem vypověděla, co je novýho a teď už zase musím mazat na šplhadlo k oknu, visí tam totiž ten Eliáškův ocásek a to si nemůžu nechat ujít.
Rozparáděná Tobinka

S panem Eliášem

Já a uličnice???

URAŽENÁ TOBINKA ;o)

video na youtube SEZNAMKA S OLINKEM 

video na youtube TOBINKA, ELIÁŠ A UŽOVKA 

24. října 2021
Dneska jsem tady už celých šest týdnů, věřili byste tomu? Panča to pořád přepočítává a vychází jí to furt stejně, tak to asi bude pravda. Pro mě je to strašně dlouhá doba, dvakrát tak dlouhá, než co jsem žila předtím. A jsem třikrát těžší, než jsem byla předtím, ale stejně nejsem tlustoška, to teda FAKTICKY NE!!!
Myslela jsem, že když mám to výročí, že mi panča zase přinese nějakej novej dáreček, ale to se nestalo. Prej mám hraček víc než drápků na pacičkách a už se ani nedá kam stoupnout, aby se něco nezašláplo. Tuhle mi páník přinesl takový oranžový míčky, co parádně skákají a na dlaždičkách dělají zvuky jako ping a pong a ping a pong. Já jsem se z nich mohla úplně pominout a skákala jsem stejně jako ty míčky, ale žádný ping a pong jsem udělat neuměla. No a teď ani jeden ten ping a pong míček nemůžu najít, to asi budou někde zašantročený, říkala panča. I Eliášek je se mnou hledal, protože se mu to pingování a pongování taky moc líbilo a ani on je nenašel.
Eliášek je můj úplně nejlepší kamarád na světě. Ani jsem dřív nevěděla, že takovýho kamaráda budu někdy mít. Baví mě hrát si s ním, čistit ho, zlobit ho, honit se s ním, skákat na něj a ležet u něj stulená, když jdeme spinkat. Eliášek kolem mě obtočí ocásek a já jsem pod ním úplně ztracená a je to lepší než nějaká peřinka.
Panča říká, že jsem hrozný třeštiprdlo, který se skoro nikdy nezastaví. Ale to kecá, zastavím se, když spinkám anebo když mi panča pouští myšky na takový malý televizi, to sedím a koukám na ně jak uhranutá. Ale když se přestanu koukat, tak si honem utíkám zkontrolovat všechny hračky a to vám zabere tolik času. Musím prozkoušet míčkodráhu, jestli oba míčky fungujou, potom párkrát proběhnu tunelem a skoro vždycky v něm taky něco najdu, pohoním si další míčky a přitom udělám pár kotrmelců, protože mi ujedou nožičky, pak letím ke škrabadlu a poctivě si na něm obrousím drápky, pohraju si s oběšenkou, co na něm visí a někdy se mi povede najít ještě něco úplně novýho, jako včera uschlej lupínek, co domů propašoval Eliášek ze zahrady.
No a taky mám nový šňůrky, co se dávají kočičkám, když někam jedou. Panča mi koupila růžový, protože to je jasný, když jsem holka a teprve pak zjistila, že jsou na nich lebky a kosti, ale to přece vůbec nevadí. Dneska mi ty šňůrky nasadila kolem krku a za předníma pacičkama, utáhla je, co nejvíc to šlo, ale stejně mi ty šňůrky byly pořád velký. A tak mě i se šňůrkama strčila do bundy, řekla mi Tobí, pojedeme na výlet (i když jsem si žádnej neobjednala!) a šly jsme ven, kde už na nás čekal páník s autem. Vůbec jsem nevěděla, kam mě zase vezou a tak když jsem se rozkoukala a vzpamatovala z toho překvapení, začala jsem zpívat jako ten nejšikovnější ptáček jarabáček. Ale panča to vůbec nepochopila a řekla mi prosím tě Pištěláková, vždyť za chvilku zase budeme zpátky... A takhle jsme si spolu povídaly celou cestu. Já jsem něco zapípala a panča mi odpověděla.
Potom jsme zastavili, páník zůstal v autě a já s pančou jsme vylezly ven a šly si sednout do takový tý čekárny, kde už jsem třikrát byla. Nikdo jinej tam ještě nebyl, tak si panča oddechla a já jsem přestala pípat a byla jsem úplně nejhodnější Tobinka na světě. Z bundy mi koukala jen hlavička a já jsem se pořád dívala upřeně na panču, aby věděla, že mě nesmí nikomu prodat.
Za chvíli se otevřely dveře a byl tam ten pán, co mě vždycky chválí, ale já jsem si už nepřála být chválená, tak jsem udělala bezvadnou věc. Honem jsem zalezla panče do rukávu od bundy a když mě panča chtěla vytáhnout ven, tak vytáhla jenom prázdnou růžovou šňůrku. Přišlo jí to hrozně legrační a říkala tomu pánovi, že jsem nějakej Houdini nebo co... No ale nakonec mě z toho rukávu vydolovala a postavila na mučící stůl. Pán mě nejdřív moc nemučil, jen mi koukl do pusiny a do očiček a do oušek a poslechl si mě nějakýma drátkama a zase mě vychválil, že mám všechno úplně nejlepší. Taky mě dal na to prkno, co mu vždycky řekne, kolik jsem toho spapala a to prkno mu řeklo, že už vážím 950 gramů. No prostě tři Tobinky za 6 týdnů. Pak to ale pokazil, když mi strčil něco do zadku a čekal, až to pípne, to si teda mohl odpustit. No a nakonec, když už mě panča chovala a hladila a říkala mi, no vidíš Tobinko, jaká seš šikulka, tak mě chytil za kožíšek a píchl mě tam jehličkou a pak mě tam hladil a říkal, že jsem moc hodná, protože jsem ani nezaplakala.
Ale já už jsem zase lezla panče za bundu a chtěla jsem, abysme už jeli domů, protože se mi moc stejskalo po mým Eliáškovi a jeho huňatým ocásku. To jsem byla tak šťastná, když už jsme zastavili a panča mě vyndala z bundy a postavila na zem a řekla, tak už jsi doma, cácorko... Očekávala, že možná budu podle toho pána trochu ospalá nebo mi nebude dobře, ale kdepáááák, já jsem se honem rozběhla k Eliáškovi, dala jsem mu pusu a pak se rychle pustila do dobroty v jeho mističce, protože do tý mojí mi panča ještě nestihla nic připravit.
Tak takhle se přihodilo moje první očkování.
Ucestovaná Tobinka

Čekáme s Tobinkou na veterině

Tobinka nejsladší

TOBINKA A E-MYŠKY

video na youtube VIDEO TOBI, ELI A ŠŇŮRKA 

1. listopadu 2021
Tak už mě tady zase máte, ale ani vlastně ještě nevím, co vám dneska nadrápknu, protože nemám moc času. Panča říká, že jsem neskutečný pometlo a asi to bude něco hezkýho, protože se na mě u toho vždycky směje.
Už jsem tady doma celých sedm týdnů. To je stráááášne dlouhej čas, viďte? Asi budu za chvilku stará holka. Ale zatím ještě ne, i když jsem už dost narostla. Rostu teda jenom do dýlky, tělíčko mám jako štangličku salámu a to bude asi tím, že furt lítám jako to pometlo.
S Eliáškem se mám hrozně moc dobře, je to ta nejlepší hračka, jakou jsem dostala. Lepší než oběšenka. Protože oběšenka mi někdy zmizí a já ji nemůžu najít. Panča mi vysvětlila, že to za ni nemůžu tak usilovně tahat a pak mi nebude utíkat. Jenže mě to baví za ni usilovně tahat. Chytnu si do zoubků tu její gumičku, na který je oběšená a tahám a tahám a přitom ještě couvám dozadu, aby to bylo fakt pořádně natažený a najednou to už neudržím a myška vyletí jak vystřelená raketa a zmizí mi schovaná někde nahoře na šplhadle, kde vůbec není vidět. Já ji hledám dole, tam, kde má viset oběšená a moc se divím, že tam nic nevisí. Panča se pak nade mnou smiluje a oběšenku z horního patra shodí dolů a řekne mi - tady ji máš a už za ni netahej, ty Zubejdo. Já si to vyslechnu a pak oběšenku chytím a už zase tahám a ona zase za chvíli udělá hop a je pryč.
To Eliášek mi takhle nikdy nikam neuskočí a i když jo, tak ho hned najdu a honem běžím za ním. A on mě nevyhodí a ještě mě na přivítanou trochu ulízne, aby nám to spolu slušelo. Já se ráda nechám ulízávat, protože se mi líbí, když nejsem rozvrkočená, ale panča se pak po ulízání může potrhat smíchy, protože jsem mnohem rozvrkočenější, než jsem byla předtím. To ten Eliáškův jazyk, víte? On mě totiž češe proti směru a mně pak všechny chloupky trčí nahoru, jako kdybych byla nějaká dikobrazka. Ale nejsem žádná ješita a tak mi to vůbec nevadí.
Ještě víc mě baví, když si pak zase já můžu ulíznout Eliáška. Dá to spoustu práce, protože je velikej a těch chlupů má na tři kocoury, ale času máme dost. Eliáš se už někdy trochu kroutí a říká mi nech toho kozo malá, ale já se nedám a nepřestanu, dokud ten kluk není celej vymydlenej. Dole se na nás můžete podívat na videjku.
Jo a ještě se dneska ráno panča děsně smála, když jsem vzala do zoubků šňůrku od mýho skákacího pelíšku a ten pelíšek na šňůrce jsem chtěla celej propašovat do tunelu. Skákala jsem pozadu jako nějaký splašený kůzle a táhla za sebou ten pelíšek a pak už jsem byla celá v tunelu, jenže ten pelíšek ne a ne tam vlízt za mnou. Nechápala jsem proč, ale panča místo aby mi pomohla, tak jen smála a řekla mi ty moje milovaná prdluško, tohle tam fakt nedostaneš.
Taky jsem tuhle panču slyšela říkat, že když spinkám a ona mě probudí, tak jsem úplně nejvíc k sežrání. Protože to se překulím na záda, nastavím bříško k mučení a začnu se natahovat jako nějaká pružinka a zívám a kulím očička a pacičkama šermuju na všechny strany, když mě panča hladivě mučí na tom vystaveným bříšku. Jenže sežraná bejt vážně nechci, takže teď abych spinkala a probouzela se, jenom když tam ta všežravá panča nebude. Ale nebojte, já se nedám a radši dřív sežeru panču já. Zatím jsem začala aspoň s její nohou.
Tobinka, t.č. nesežraná

SEŽERU PANČE NOHU

Namačkaná u Eliáška
Ráno za oknem

Sladká Tobinka

UPRAVUJU SI ELIÁŠKA

9. listopadu 2021
Včera mi panča řekla divný slovo. Prvně ale přišla za mnou a za Eliáškem, Eliáška pochovala a řekla mu ahoj ty moje zlato zlaťácký a mě chvilku honila, aby si mě mohla taky pochovat a říct mi no čau, ty blecho jedna ulítaná. Tak nevím, ale to sdělení pro Eliáška se mi zdálo nějaký pochvalnější než to pro mě.
No ale to divný slovo, o kterým jsem vlastně začala, je dlouhý a skoro ho ani neumím nadrápkovat, tak snad mi to panča pak zkontroluje. To slovo je takovýhle - telezávislačka. Šmankote ale copak já jsem nějaký tele? Tak to bych si vyprosila. Telátko jo, to mi panča už mockrát řekla. Třeba když jsem utíkala k mlíčku a cestou jsem zakopla o velkou myš. Hned se ozvalo - Tobinko, ty seš přece telátko naše. Anebo když si vyndávám Eliáškovu granulku z misky, aby se mi to ze země líp nabíralo. To je hned zase - Tobí, telátko jedno, takhle se to nepapá. Ale tele, to mi řekla až teď.
A řekla mi to včera večer. Sedla si totiž jako vždycky na sedačku a vytáhla jako vždycky takovou tu placatou věc, co se v ní hejbou písmenka a obrázky. Taky si k tomu vyndala jako vždycky velkou kouzelnou tužku, se kterou ťuká do toho skla a ta placatá věc potom dělá, co panča chce. Pro mě je to vždycky úplně nejparádnější chvíle. Přestanu lítat jak zmatená včelka, nechám na pokoji Eliáška, klidně uprostřed pranice a úplně jak o život mažu za pančou na klín, aby mi něco zásadního neuteklo. Většinou zjistím, že se panča dívá na něco, co mě vůbec nebaví, ale neva, i tak se na to koukám s ní. A panča pak ťukne tou kouzelnou tužkou do věci, to, co tam zrovna bylo, je najednou pryč a místo toho tam začnou lítat motýlci nebo bzučet mouchy nebo plavat rybičky nebo tam pochodujou myši a včera tam dokonce LÍTALI DRACI!!! 
No a já u takový podívaný vydržím sedět klidně celý večer, až panča začne vzdychat, že už je celá zkroucená a musí se protáhnout, ale se mnou na klíně jí to vůbec nejde a tak zase začne kňourat, ať jí už pustím, že musí na záchod, ale já neslyším a koukám jak uhranutá na ty obrázky a můžu si hlavu ukroutit nad tím, kam se tam všechny ty zvířátka vejdou a kde jsou schovaný. Někdy si na ně chci sáhnout, tak natáhnu pacičku a pak se na chvilku všechno zastaví. Ale panča to umí spravit, vezme kouzelnou tužku nebo i jenom prst a zase se to rozhýbá a já jsem z toho vedle jako nějaká očarovaná Tobinka.
A právě kvůli tomu mi panča řekla to divný slovo. Tobí, ty seš úplná telezávislačka.
Ale já tomu stejně furt nerozumím a už teď se těším, jak se večer zase budu dívat na hejbací obrázky.
Obrázkům třikrát zdar, Tobinka

Televizní divačka Tobinka

video na youtube TELEZÁVISLAČKA 

Jo a takhle parádně blbneme s Eliáškem

16. listopadu 2021
Jdu vám napsat, jak jsem byla už zase propíchnutá a jak jsem na oplátku propíchla propíchavače a panču.
To takhle včera přijela panča domů, ani si nesundala bundu a ani si nevyzula boty a hnedle mě popadla, řekla Tobí, jede se na výlet a donesla mě k páníkovi, aby mi připevnil kšírky. Protože s mrskající se Tobinkou v jedný ruce jí to tou druhou rukou nešlo zapnout. Páník mi to teda přicvakl a na mě čekalo překvápko, protože v autě už byl zavřenej v bedýnce pan Olinek. To je ten kluk, co mi chodí vyjídat misky a vždycky mě přitom uctivě zasyčením pozdraví. Jel s náma, protože byl nějakej divnej. Dělal, jako že chce blinkat a přitom neblinkal a u jídla děsně skřípal zubama. Říkala panča. Já jsem ho neslyšela, protože zrovna ke mně na jídlo nepřišel. A tak jsme jeli dva. Pan Olinek byl v autě hodnej a jenom dvakrát se ozval, aby se na něj nezapomnělo, zato já jsem zpívala árie po celou dobu a přitom jsem lezla po panče nahoru a dolů jako po nějakým šplhadle. Taky se mi skoro povedlo svlíknout kšandy, protože jsou mi pořád veliký, ale panča můj úmysl prokoukla a zase mi je hned nasadila zpátky.
Dojeli jsme k takovýmu tomu baráku, kde už jsem párkrát byla a kde mě hodnej pán chválil, až teda na tu poslední návštěvu, kdy mě píchl do kožíšku, jako bych byla nějakej jehelníček. Byla jsem moc zvědavá, co se bude dít dneska a doufala jsem, že se od minule polepšil. Takhle jsem tam z toho byla celá vykulená:

Bylo bezvadný, že jsme vůbec nečekali dlouho, skoro hned ze dveří vylezl pán s nějakým hafanem, za nima vykoukl ten hodnej nebo mučivej pán (to jsem zatím ještě nevěděla) a pozval nás dovnitř.
Olinek čekal v bedýnce a prvně jsem šla na řadu já, což se pak ukázalo jako netaktický, protože jsem prej Olinkovi nedala dobrý příklad. Pán mě totiž mučil, ale né jako panča nebo páník doma, to mučení se mi líbí. Tohle se mi nelíbilo ani trochu. Když mi mučitel koukal do oušek a do očiček a do pusy, tak to jsem mu ještě dovolila, když mě poslouchal drátkama, tak jsem poskakovala jen trochu, ale běda, třikrát běda, když mi chtěl už zase strčit tyčku do prdýlky. To jsem řvala jak tur, mrskala jsem se jako červík na udici, vylezla jsem panče na hlavu, cestou jsem ji parádně škrábla do ruky a po cestě z hlavy dolů jsem trochu kousla mučitele. Ten nakonec řekl, no tak ji necháme být, evidentně ulevenej, že mu zůstaly všechny prsty. Pak mě ještě panča postavila na váhu a tak se dozvěděla, že už jsem konečně přeskilovka, vážím 1030 gramů. Týjo!!
No jo, jenže to ještě furt nebyl konec. Panča mě už držela v náručí a mučitel ke mně přišel s jehlou. Nadzvihl mi trochu kožíšek a jehlička tam projela jako nic. Panča mě hladila a říkala mu, ona o tom ani neví, ale potom mučitel do tý dírky v kožíšku něco stříkl a to jsem pěkně zapištěla a ještě znova jsem pro jistotu oběma nechala na rukách pěkně krvavou čárku na památku. Snad si to už zapamatujou, že Tobinky se nedírkujou!
Mučitel se potom pokoušel spravit naše ztracený kamarádství, když mě hezky hladil a říkal, že jinak mám všechno úplně v pořádku a jsem moc hezká kočička a ptal se panči, jestli jsem si zvykla na postrojek a že mi to moc sluší. A já, protože nejsem vůbec žádná urážlivka a protože jsem pochopila, že je mučení konec a přijde na řadu pan Olinek, jsem už vůbec nikoho neškrábala a začala jsem příst jako nějaká spokojená naočkovaná kočičí holka. Ten zase už hodnej pán potom dal panče ještě nějakou nádobičku a panča do ní musí sbírat moje hovínka, aby se ukázalo, jestli v nich nemám nějaký parašutisty.... teda paparazzi.... nebo vlastně parazity, no prostě jestli jsem bezchybně odčervíkovaná. Ale tu čest sbírat hovínka panča velkoryse přenechá páníkovi, protože ten uklízí naše kadibudky. Ta je hodná, viďte?
No a po mně přišel už konečně na řadu ten pan Olinek a protože jsem mu právě nedala dobrý příklad, tak řval skoro jako já a k tomu ještě vrčel, což já zatím neumím a nenechal hodnýho pana mučitele, aby se mu podíval na zoubek, ale aspoň ho hodnej pan mučitel prošpicoval a pak panče sdělil, že Olinek má všechno v pořádku, jenom bříško že má plynatý. No tak to mě podržte, on má zaražený prdy a kvůli tomu si jede na takovou exkurzi? Ale já jsem byla ráda, že tam byl se mnou a snad mu ty prdíky brzo vyletí.
Když jsme pak přijeli domů, tak už byla úplná tma a já jsem se držela pančiný bundy, aby mě po cestě z auta neztratila. Byla jsem opravdicky ulevená, když jsem zase přistála na zemi, kde na mě čekal Eliášek a panča mi sundala ty velký kšandy a honem mi dala dobrotu do misky a čekala, že budu možná trochu unavená a ospalá a taková netobinkovatá, jak jí řekl hodnej pan mučitel, ale já jsem vůbec nebyla unavená ani ospalá a byla jsem přesně tak tobinkovatá, jako jindy. Na to se můžete klidně podívat na videjku, co panča pak vytvořila.
A tím se s vámi loučí dočista proočkovaná
mladá holka Tobinka

Ulevená "už zase doma" Tobinka

Tuze unavená naočkovaná Tobinka

24. listopadu 2021
Včera jsme si s pančou hrály. My si teda hrajeme pořád, ale někdy si hraje víc panča, jindy zase já a včera jsme si myslím hrály tak nějak rovnoměrně.
Začalo to tím, že mi panča přinesla úplně novou hračku. Byl to takovej růžovej míček s peříčkem. Míček se pořád kolíbal sem a tam a hrkal na mě a já jsem s ním lítala jako praštěný pometlo, říkala panča. Chtěla mě u toho natočit, abyste taky viděli, jak lítá praštěný pometlo, ale zrovna u sebe neměla ten svůj telefon a stejně by to prej nešlo, protože praštěný pometlo lítá strašně rychle. No a to bylo asi v pět hodin a o půl šestý jsem už nelítala a nehrkala, protože jsem ten míček už zase neměla. Hledala jsem ho všude a panča se mnou, dokonce lezla i po kolenou, když viděla, že ho furt nemůžu najít, ale prostě míček od nás už asi nadobro odešel. Proč teda k nám vůbec chodil, když tam nechtěl zůstat? Šla jsem si místo toho pohrát s Eliáškem, protože jsem věděla, že ten ode mě nikam neodejde.
Ale pak jsem si všimla něčeho parádního. Panča lovila ze sáčku takový malý zelený stromečky a sázela je na tácek kolem svíček. Ty svíčky nejsou opravdový, ale když se do nich dají kouzelný válečky, tak se potom rozsvítí, to mi panča hned ukázala. Mě ale ještě víc zajímaly ty zelený stromečky a tak jsem seděla panče na klíně a ani jsem nedutala, jak to bylo všechno napínavý. Panča pak stromečky spočítala, aby příště věděla, jestli jí nějakej nezmizel. Bylo jich devět, prej nějaký divný číslo, mumlala si. Tácek pak odnesla pryč a slyšela jsem, jak říkala - no určitě to tady nechám pro tebe, šmudlino malá... Ale přitom to tam vůbec nenechala.
No a pak jsme si šly spolu hrát. Panča si lehla na zem a házela mi různý hračky a já jsem po ní běhala jako po nějaký lávce a panča se smála, že jí připadá, jako by po ní skákala blecha. A jak tak ležela na břiše, tak si všimla, že pod sedačkou je plno bílých papírků. Ty jsem tam všechny nastrkala já, to byste koukali, co jich tam bylo. Mě totiž hrozně baví vytahovat je z krabice. Panča je tam vždycky dá tak halabala, že pokaždý jeden kouká ven a já ho prostě MUSÍM vytáhnout. Jenže jak ten jeden halabalovej vytáhnu, tak za ním hnedka vykoukne další a když vytáhnu ten, tak už leze ven jinej kamarád a takhle to jde pořád dokola. Slyšela jsem jednou panču, jak říkala páníkovi, aby jí podal kapesník a on už v tý krabici žádnej nebyl a tak se oba divili, kde už zase všechny kapesníčky jsou. No a teď při ležení na zemi to panča konečně zjistila a začala je zpod tý sedačky lovit a říkala mi no Tobino, dračice jedna mrňavá, ty asi dostaneš na prdel! A taky že jsem dostala, to nekecala. Vzala mě do náručí a celou mě opusovala, i na tý prdýlce. Takže je dobře, že když něco řekne, tak to taky udělá.
A víte co? Prej brzo přijde Ježíšek. Ještě jsem ho nikdy neviděla a tak ani nevím, co od toho mám čekat. Panča říkala, že od toho očekává nervy a že prej s Tobinkou, to jako se mnou, o ně asi přijde. Jestli budou ty nervy stejně ztracený jako ten míček, tak jí je pak taky pomůžu hledat, jako panča pomáhala mně s hledáním míčku. No a ten pan Ježíšek má asi rád hodně světýlek, protože panča je pro něj už nachystala. Zatím jsou jenom venku za oknem, aby k nám trefil a tak se na ně dívám jenom přes sklo, ale prej budou i uvnitř. To bude parádní věc!
Jo a taky jsem měla večer srágoru. Trochu jsem kníkala a panča mě pochovala a zeptala se - copak Tobí, nebolí tě bříško? A já jsem skočila na záchod a z prdýlky se ozval takovej legrační zvuk a po něm zbyla v záchodě právě ta srágora. No a pak už jsem zase lítala jak praštěný pometlo.
Prej srágora byla asi od toho, jak všechno strašně rychle baštím a když si dáme s Eliáškem večeři, tak hltám tak rychle, jako kdybych za to měla dostat medaili a jsem hotová ještě dřív, než se Elliášek vůbec stihne rozkoukat a pak strkám hlavu i do jeho misky a panča mě musí zvednout a říká mi nech toho, hladovče, to je Eliáška, ale já se mrskám, aby mě pustila dolů a nakonec to stejně za Eliáška dojím a pak si dám ještě mlíčko (to je můj oblíbenej zvuk, když panča vezme metličku a šlehá mi mlíčko), no a pak se stane, že z toho mám tu srágoru.
Tak, to byla jedna úplně strašně dlouhá věta a já se jdu podívat, jestli se mi mezitím nevrátil ten zatoulaný míček.
Nevrátil.
Zklamaná Tobinka

P.S. Jo a na tohle bych málem zapomněla. Později večer panča našla na zemi něco zelenýho. Sebrala to a on to byl jeden z těch stromečků. Šla je spočítat a pořád jich tam bylo devět. Tohle byl desátej bratříček. Ale panča vůbec nemohla pochopit, KDY se mi podařilo ten stromek šlohnout. Vždyť to přece vyndala ze sáčku a já jsem celou dobu vzorně seděla na klíně?? Tak to vidíte, taková jsem já kouzelnice. 

P.P.S. Na všechny moje dobrodrůža z poslední doby se můžete podívat dole na videjku. 

Tobinka natěšená na první Vánoce

video na youtube TOBINČINA DOBRODRUŽSTVÍ 

7. prosince 2021
Tak prej Vánoce jsou už za dveřma, říkala tuhle panča. Od tý doby se pořád koukám přes sklo za dveře, ale za žádnýma jsem je neviděla. Ani Eliášek je neviděl a ten někdy jde i za dveře, kam já nechodím. Pak se najednou objeví venku za oknem a já na něj volám, ať už kouká přijít zpátky. On poslechne a vždycky se vrátí a já si ho pak pořádně očuchávám a taky ho čistím, aby věděl, že jsem jeho nejlepší kamarádka, i když byl na chvilku odejitej. Ale panča pak říká, ať už dám tomu chudákovi pokoj.
Někdy za náma přijde bývalej Eliáškův kámoš Olinek. Je dost hezkej, tak za ním hnedka běžím, aby viděl, že jsem taky dost hezká a chtěl se mnou kamarádit. Jednou jsem mu skoro skočila na záda, protože jsem si myslela, že mi to dovolí jako Eliášek, ale ten Olinek na mě tak zasyčel, že jsem se z toho leknutí postavila na zadní pacičky a přední jsem skrčila před sebe a panča se hrozně smála, že vypadám úplně jako surikata a moc litovala, že to nestihla aspoň vyfotit.
A to už jsem vám říkala, jak mě baví vytahování rolety? Možná jste si pomysleli, co je na tom tak zábavnýho, že jo? Ale to byste museli vidět. Hned jak vidím panču, že jde k oknu, tak za ní děsně rychle letím, abych nic nezmeškala. Jedním skokem vyskočím nahoru na šplhadlo, abych byla ve správný výšce a odtud pomáhám panče tahat za ten řetízek, kterým se roleta souká pomalu nahoru. To je prostě další kouzlo, předtím byla tma a nebyl vidět stromeček za sklem a najednou je světlo a stromeček je tam.
Ten stromeček šel bydlet ven, protože když ho panča přinesla domů, hned jsme se k němu s Eliáškem seběhli a začali ho očuchávat a taky ochutnávat a trochu ho naklánět dolů. Panča myslela, že když bude těžkej a pichlavej, tak mu dáme pokoj, ale mně pichláče vůbec nevadily a klidně jsem je pořád hladila a skákala kolem stromku jak zvědavý kůzle, až nakonec panča řekla no tak nic a zase ten stromek odnesla a pak se právě ocitl za tím oknem. Dala na něj světýlka a různý ozdoby a my jsme ji s Eliáškem pozorovali a moc se nám líbilo, že na nás myslela a že nám ten stromeček tak pěkně nazdobila.
Taky jsem se naučila žebrat. A víte o co nejvíc žebrám? Vůbec ne o jídlo, to dostávám i bez žebroty. O videjko žebrám. Jak si panča sedne a vytáhne z tašky tu placatou malou televizi, tak jí skočím na klín a hrozně výmluvně se na ni dívám. Panča říká Tobinko, dej mi chvilku pokoj, já ti to pak pustím, jo? Ale já právě potřebuju, aby mi to pustila hned, né až potom, a tak z ní vůbec nespustím oči a vypadám strašně potřebně a k tomu roztomile. Někdy panča dělá, že to nevidí a tak si musím pomoct tvrdším kalibrem. Vlezu jí do tý tašky a kradu jí z ní věci, až nakonec panča stejně všeho nechá a položí větší placku, aby vytáhla menší placku a mohla mě natočit, jaká jsem drzá koza malá zlodějská. Ale jindy to ani není potřeba a panča podlehne hned. Zastaví to, na co se zrovna dívá ona a honem mi najde to, na co se chci dívat já. A já se pak pohodlně usadím, skoro jako kdybych byla někde v kině, kam chodí lidi a dívám se na ptáčky, jak přilítají a zase odlítají, cvakám u toho bradičkou nebo zase cvrkám jako cvrček, někdy jim něco řeknu, jindy je zkusím pohladit nebo chytit. A jednou, to si představte, v tý televizi byla kočička, co vypadala úplně stejně tobinkovatě jako já! No a když už se dívám hodně dlouho, tak u toho začínám pomalu usínat a nakonec se stulím panče na nohou a stává se ze mě ta úplně nejsladší a nejhodnější Tobinka na celým světě.
Ale to jsem skoro úplně zamluvila ty Vánoce, o kterých jsem povídala hned na začátku. Já totiž vlastně ani nevím, jak takový Vánoce vypadají a co mám jakože hledat, takže možná jsem je za těma dveřma už viděla a ani o tom nevím. Ale podle toho, co mi říkal Eliáš, tak to má být nějaká velká sranda. A ta se v poslední době děje, to je fakt. Panča skoro každý den vybalí nějaký nový drátky, který se různě kroutí a něco na nich visí a já se z toho můžu úplně pominout. Skáču po nich do výšky, když je panča rozmotává, zkouším je co nejrychlejc odnýst někam pryč, šplhám se po panče jako po škrábadle a panča je naštvaná, protože jí to vůbec nejde, jak je to zamuchlaný a říká mi sakra Tobislavo jedna, ty už mě fakt neštvi, ale nakonec se nám to přece jenom povede, drátky se rozmotají, panča je někam pověsí, udělá cvak a najednou na těch kouzelných drátkách svítí plno hvězdiček nebo kouliček, který předtím ani nebyly vidět. Panča už vůbec není naštvaná a pochová mě a řekne, to koukáš Tobinko, viď? A já fakt koukám a na chvilku přestanu i lítat, jak jsem tím kouzlem očarovaná.
Panča je taky očarovaná. Někdy z toho až ztratí hlas. Třeba když přijde domů a najde všechno, co bylo na stole, dole pod stolem. Ona totiž dala na stůl takovej hadr, co tam předtím vůbec nebyl. Hadr je prej vánoční, tak tam musí bejt. Je celej úzkej a jsou na něm hvězdičky a taky je klouzavej. Když na ten stůl skočím, tak ten hadr se mnou kousek popojede. No a někdy se stane, že popojede větší kousek a potom právě všechno spadne. Já i mísa s věncem, ze který se vysype svítivej had a srandovní malý svíčky. Dala bych to zpátky, ale jsem ještě malá a nemám to dovolený, tak to čeká na panču. Ta přijde, ani nic neřekne, dá to zpátky a jako by se nic nestalo. Tak vidíte, jak je to všechno očarovaný.
Nevim jak vy, ale já se už na ty Vánoce hrozně těším.
Natěšená Tobinka

Vraťte mi Eliáška!

Elíííí, pojď už domůůůů

Tobinka místo stromečku, stromeček venku

video na youtube ZLODĚJKA A DIVAČKA TOBINKA 

3. ledna 2022
Žjova žjova žjova žjova….
Vůbec nevím, kde mám začít s vypravováním, protože je toho tolik, až se mi z toho motá palička a ocásek mi nadskakuje jako nějakej balonek.
Tak si představte, že u nás byl Ježíšek, ale já jsem ho přitom vůbec neviděla. Buď jsem zrovna spinkala nebo papala a já když spinkám nebo papám, tak nic jinýho není. Na jednu stranu je škoda, že jsem ho teda propásla, ale hlavní je, že on nepropásl nás a nechal tady i úplně celej nepřivítanej kupu dárečků. Nejvíc jich dostali páníci, ale to neva, nejsou lakomí a klidně mi všechny papíry z těch dárků nechali na hraní. Ale já jsem taky dostala svoje dárečky a Eliášek je dostal a i ostatní kamarádi je dostali. Jako myslím Jolanka a Kubík a pan usyčenej Olínek. A dokonce prej i nějaký kavárenský kočičky dostaly dárečky.
Tak to byl ten Ježíšek dost hodnej, že se tolik nalítal a nevyprdl se na nás. Dostali jsme samý hračky, plnou krabici všelijakých míčků a myšek a chrastítek a já jsem dostala i novou oběšenku, aby ta stará nebyla smutná, že nikoho nemá a visí si tam úplně sama. Nová oběšenka je růžová, aby se to s tou starou nepletlo. Mně to prvně přišlo dost zajímavý, protože jsem si myslela, že růžový myšky nejsou, ale asi jo. A taky panča s páníkem domů přitáhli děsně velikánskou krabici a ta je plná dobrot. Jsou v ní krabice a sáčky a plechovičky a jeden velikej pytel a panča říkala, že doufá, že nám to na nějakou dobu vydrží, protože za to dala hříšný prachy.
Ten den, co chodil Ježíšek s dárkama, byl moc parádní, to mi teda věřte. Najednou bylo všude ještě víc světýlek než předtím, takže jsem zase měla něco novýho na hraní a shazování a zamotávání, ale za to mě panča nechválila. I když jinak mě chválí skoro pořád, říká mi ty moje miminko mrňavý nebo bleško uskákaná a zlatíčko voňavý a úplně jí snad aj tečou sliny, když mě má v náručí a hladí mě. Ale ty světýlka, co byly vždycky sundaný a zamotaný, jí nějak popletly hlavu, takže mi místo toho říkala dračice jedna drzá nebo divoško zdivočelá, ale stejně mě pokaždý i pak pochovala a opusovala, tak jsem věděla, že je všechno mezi náma dobrý.
V ten ježíškovskej den jsem se taky pořád pletla všude možně, dokonce jsem se ani nebála luxovadla, i když prvně jsem před tou hučivou obludou utekla, ale pak jsem poznala, že mi nic neudělá a tak jsem se s ní místo toho honila a líbilo se mi, jak mi fouká do kožíšku. Odpoledne pak páníci nanosili dolů spoustu balíčků, na kterých byly šňůrky a různý mašličky, udělali z nich horu a po tý se mně i Eliáškovi úplně bezvadně horolezlo. Byli jsme děsně šikovný, že jsme nespadli a balíčků popadalo jen trochu. No a pak se jedlo a pouštěly se písničky, co se jim prej říká koledy a na poličce svítil malej domeček, kterýmu se zase říká betlém a ten domeček měl vzadu světýlko a střechu celou mechovou, tak jsme ji s Eliáškem trochu testovali, až ale panča řekla tak dost, smráďata a betlém zase uklidila pryč… a načala se ta balíčková hora, sundával se z ní jeden balíček za druhým a mě ani nezajímalo, co se v nich schovávalo, protože jsem skákala jak ta bleška uskákaná za papírovými míčkama, co z těch obalů panča dělala a který mi klidně věnovala na hraní a Eliášek si je taky chytal, ale pak ho to přestalo bavit, tak si šel radši odpočinout a panča mi řekla – tak vidíš, kozo jedna, Eliáška už to tvoje skákání po zádech nebaví… a já jsem se chvilku rozhlížela, kde máme kozu, ale žádnou jsem neviděla a tak jsem radši dál chytala ty papírový míčky… no prostě bylo to parádní a na konci jsem byla tak unavená, že jsem usnula jak Šípková Tobinka.
Panča nafotila spoustu obrázků a nějaký videjka nás všech, tak se na to můžete podívat. A já až si oddychnu, tak vám možná zase napíšu.
Unavená, uspinkaná, sladká... Tobinka

video na youtube  VÁNOCE, VÁNOCE 

12. ledna 2022
Tak teď se podržte! Já už jsem tady prej zdomácnělá přesně celých pět měsíců! Sice nevím, jestli je to hodně nebo málo, ale panča se u toho počítání tvářila hrozně udiveně, tak to bude asi důležitý. Řekla mi, že to nějak zreka...pitu..lujeme. Nebo něco takovýho, já ty dlouhý slova nemám ráda, protože se mi u nich vždycky skoro zamotá jazýček.
Tak prej jsem byla přinesená 12. září. Vešla jsem se do jedný dlaně, prskala jsem, syčela a dělala na panču pčččččččč. Ani nevím proč a i kdybych to věděla, tak už bych to zatím zapomněla. Hnedka ten večer jsme pak jeli i s páníkem na výlet, tam se na mě podíval hodnej pán, všichni se mi vysmáli, že vypadám jako křeček, ale taky mě pán pochválil, že jsem moc hezký koťátko a za odměnu mě zvážil a řekl panče, že mám 300 gramů. Přitom jsem vůbec nic neměla, asi mi to panča štípla. Taky poznamenal, že jsem asi kluk a tak jsem dostala jméno Tobiáš, protože to zrovna bylo napsaný v člověckým kalendáři.
Bydlela jsem necelý dva dny ve velký krabici, jednou jsem se z ní na chvilku ztratila, ale naštěstí mě panča našla za knížkama, kde mi vykukovaly dvě vyvalený očička. Pak jsem dostala dvoupokojový apartmán. Jeden pokoj byl denní, ten byl lepší, protože tam bylo světlo a hodně věcí a taky tam za mnou chodili pořád páníci. Ten noční se mi tak moc nelíbil, ale když jsem v něm usnula, tak ráno jsem zase hned mazala do denního.
Ještě párkrát jsem pak znova jela navštívit hodnýho pána, aby mu po mně nebylo smutno. No a když mě zase zkoumal a díval se mi všude možně, tak panče prozradil, že nakonec budu asi holka. Nasmáli se tomu, ale nakonec vždyť je to fuk. Z Tobiáše jsem se v cuku letu stala Tobinkou, ale jinak se nezměnilo vůbec nic. Jo a ještě mě ten pán taky dvakrát bodl, ale to už jsem mu dávno odpustila.
A pak přišel den, kdy mě panča představila mýmu budoucímu největšímu kamarádovi na celým světě, kterej se jmenoval Eliáš. Vůbec jsem se ho nebála, i když byl asi desetkrát větší než já, protože jsem mu viděla na očích, že se mu líbím a že je rád za takovou bleškovou kamarádku. Co byla prvně furt ještě hrozně mrňavá. Teď už zase tak mrňavá nejsem, ale kamarádi jsme pořád. Na to se podívejte na dlouhým videu, který bych nazvala - čištění nás baví, protože jsme hraví. 

video na youtube ČIŠTĚNÍ NÁS BAVÍ 

K pětiměsíčnímu pobytu jsem si nadělila sama bezva dárek - dokázala jsem vyskočit na vysokou rozhlednu v kuchyni. Říká se jí lednice a zatím tam uměl vyskočit jenom Eliáš a taky Olínek. A teď už tam umím vyskočit i já. Panča se tomu ani nediví. A prej že taková kobylka skákavá se dostane všude. Má pro mě pořád různý jména. Oprsklina, drzounka, ta kobylka skákavá, jak už jsem řekla, bláznivka malá, prdluše od Bosche, koza jedna. A taky Tobinečka milovaná, Tobísek sladkej, holčička voňavá. Ale je úplně jedno, jak mi říká, stejně vím, že to myslí dobře, protože mě pokaždý (když se jí povede mě polapit) zvedne do náručí a úplně celou mě opusuje. Já se nechám, protože se mi to taky líbí, ale pak se už vykroutím a jdu se pro změnu opusovat s Eliáškem, aby viděl, že na něho nezapomínám.
K přineseninám jsem dostala parádní dáreček už včera - panča ustřihla proužek z bonbonků a velkoryse mi ho darovala. Páni, to jsem si krásně vyhrála. Na to se v tom videjku taky můžete kouknout.
Ale teď už skončím, protože nemám moc času. Dneska jsem vlastně chtěla s pančou udělat jen tamtu reka...pitu...la....ci...

P.S. Tady panča, tady panča. Tobinčin zápis jsem musela editovat, protože jsem byla upozorněna, že neumíme s holkou počítat a Tobinka je u nás teprve ČTYŘI MĚSÍCE!!!!

(závěrečný titulek ve videu už bohužel opravit nejde a video kvůli tomu znova dělat nebudu)

26. ledna 2022
Máme doma zlobidlo. A vůbec to nejsem já, i když mi tak panča někdy taky říká. Tohle zlobidlo je VĚC. Když se věc zmáčkne, vyskočí z ní červený světýlko a to potom běhá po zdi a po nábytku a vůbec se nechce nechat chytit. Párkrát se mi to už skoro povedlo, ale i když jsem ho držela v pacičkách, stejně mi zase uteklo. A uteklo i Eliáškovi, ale to se ani nedivím, protože on se vůbec tak nesnaží jako já, takže by bylo divný, kdyby se mu povedlo ho chytit. To světýlko tam bývá většinou večer, když je tam i panča, možná ho nosí u sebe a ani o tom neví. Ale vždycky se směje, že vyskakuju jako na pérkách a že u toho štěbetám jako nějaká kačenka. Můžete si to poslechnout dole ve videjku, ale musíte si prej u toho štěbetacího kousku zesílit zvuk na plný pecky nebo to vůbec neuslyšíte.
Jinak je u nás všechno stejný jako předtím. Akorát jsem prej čím dál větší divoška, ale to je jasný, že když rostu, tak jsem větší. A že prej jsem lehká jako pírko. Panča mě chtěla zvážit, ale vůbec to nešlo, protože jsem se kroutila jako červ. To tak, která holka by taky chtěla ukazovat veřejně svoji váhu, že jo. I když já bych klíďo mohla, když jsem jen taková chlupatá tkanička. A přitom jím snad za čtyři. Granulky teda ne, ty mě moc nebaví, ale to máte vidět tu rychlost, s jakou vylížu misku, když dostaneme ráno a večer kapsičku. Panča nám ji spravedlivě rozdělí s Eliáškem napůl, ale já mám prázdno dřív, než se do toho Eliášek vůbec pustí a pak mu vytahuju tu jeho misku zpod pusiny, že mu s tím ráda pomůžu. Ale panča mi to nedovolí, chytne mě, řekne, že jsem drzá Tobinka (!) a odnese mě pryč, aby se mohl Elda najíst. Jů, to máte slyšet to kvílení a vidět to kroutění, jak chci dolů. Eliášek je ale chápavej a někdy mi tam schválně trochu nechá, abych se mohla dobře vyvinout a tak to pak po něm vyčistím úplně do leskla, že panča nemusí tu misku ani umývat.
Tuhle mě panča vzala na exkurzi po baráku i po zahradě. Nosila mě z místnosti do místnosti a říkala mi pamatuješ Tobinko, jak jsi tady bydlela? A tady jsi spinkala. A tohle je Jolanka a Kubíček. Usyčenýho Olínka už znáš, viď? A tudy se chodí ven, půjdeme se tam spolu podívat? Přitom mě pořádně držela v náručí a ještě mě šoupla do bundy, abych jí neutekla, ale já jsem z toho všeho byla tak vykulená, že jsem skoro zapomněla dýchat a vůbec jsem nechtěla nikam utýct. Venku to bylo jinačí, než jak jsem si to pamatovala. Ten květináč, za kterým mě tenkrát našla, byl teď celej bílej a i travička byla bílá a šla z ní zima. Tak to bylo štěstí, že jsem se ztratila tenkrát a ne teď, protože by ze mě byla asi zmrzlá Sněhurka.
No a pak jsme šly zase domů a já jsem honem skočila za Eliáškem a všechno jsem mu pověděla, ale on dělal vzdělanýho a říkal, že to je toho, já to přece všechno znám. Protože on chodí ven s kšandama, víte? Já možná někdy taky budu, ale zatím jsou mi ještě kšandy pořád velký a stejně se mi to víc líbí, když se nosím v náručí, aspoň se nezamažu pacičky. No, kdybych si je zamazala, tak bych si je potom hezky umyla a Eliášek by mi s tím pomohl, protože on je na mě moc hodnej. Příště vám panča ukáže, jak jsme pořád spolu, jak se máme rádi i jak se umíme bezvadně prát, ale dneska už to do hejbacích obrázků nechtěla dát, protože by to pak bylo moooooc dlouhý.
Pápá, Tobinka

video na youtube O ZLOBIVÉM SVĚTÝLKU 

2. února 2022
Dneska je moc hezký datum. 2.2.2022. To se jen tak nepovede, viďte? No a tak se panča rozhodla, že na oslavu těch parádních dvojek spolu něco naškrábneme, i když vlastně vůbec není o čem škrábat.
Má mě moc ráda, ta moje panča. A páník taky. Pokaždý, když se jim povede mě odlapit (já jsem totiž rychlá jak nejrychlejší blesk), tak už mají čumáky zabořený u mě v kožíšku a dělají u toho mlaskání. Já držím docela dlouho, ale když už to trvá víc než dlouho, tak se začnu natahovat a š´ťouchat je pacičkou do obličeje a když ani to nezabere, tak trochu vysunu drápek, ale fakt jen trochu, a odstrčím je od sebe a zase se našponuju a překroutím a pak mě už musí pustit a já si poskočím jak luční kobylka a honem utíkám za Eliáškem. Ten mě nepusuje jak páníci, ale zato mě úplně bezvadně umývá a pak zase já jeho a tak jsme oba vymydlení, že bysme mohli vyrazit rovnou na nějakej kočičí bál. Ale Eliášek by se mnou asi na žádnej bál nešel, na to je moc línej a stejně neumí baletit jako já.
On chodí radši na kšandách ven, to ho fakt baví. A panča se vždycky směje, že jsem úplně zkamenělá, když ode mě Eliáška s kšandama bere pryč. Koukám prej jak sůvička s očima vykulenýma a ani nejukám a jen se mi hlavou honí, co je a kam mi ho vede. Panča říká, Tobinko neboj, za chvilku ho máš zpátky, ale Eliášek už nedočkavě vrtí ocáskem a chce, aby už s ním panča šla a že prej mi to pak všechno vysvětlí sám. Tak si jdu honem skočit na okno, protože už vím, že kolem toho okna se možná bude Eliášek producírovat a já mu budu moct zamávat a než se naděju, panča už nese Eliáška zpátky a on je celej mokrej nebo někdy i zasněženej, ale je hrozně důležitej, že byl v tom venku a já ne. No a já mu pomáhám s čištěním kožíšku, aby byl zase jako ze škatulky a někdy se z toho pomáhání tak rozdováním, že se pak serveme jak dva psi, říká panča.
Včera mi Eliášek vlezl na moje šplhadýlko, který jsem dostala, když jsem ještě bydlela sama v tý denní místnosti. Ono je mu trochu malý, ale to mu prej vůbec nevadí, aspoň si připadá, že je děsně, ale fakt děsně velkej. A já jsem si hned skočila do patýrka pod ním a Eliášek dělal, jako že mě nemůže najít a panča z toho byla celá ušišlaná a furt nás oba fotila a říkala, Tobí, Elí, KUK, to jako abysme se na ni dívali a někdy se jí to povedlo a někdy zase vůbec.
Tak to byl takový můj příspěvek o NIČEM k těm dnešním pěkným pěti dvojkám a jestli se něco uděje, tak příště možná napíšu o NĚČEM.
Tobinka

Takhle mě popleta Elí hledal a přitom já jsem byla hned za ním...

Pak jsem si trochu zamodelčila na okně

A tady modelčíme s Eliáškem oba dva, to nás fotil páník v kapuci.

VIDEO MODELÍNA A MODELÍN

14. února 2022
Tak si představte, že dneska hned ráno mi dal Eliáš pusu a potom i panča a ta mě ještě pochovala a zlechtala na bříšku a řekla mi hezkýho Valentýna, Tobinko. Vůbec nevím, co to mělo znamenat, protože nic dalšího jsem nedostala a ani žádnej valentýn se nikde neválel. Ale nevadí, hlavně že jsem dostala snídani. Protože bez valentýna můžu klidně být, ale bez snídaně ne. Ještě že to panča ví.
Od posledního drápkování do deníčku se přihodily různý zajímavosti. Tak třeba - zjistila jsem, sice dost pozdě, ale přece, že mě hrozně, ale fakt hrozně zajímá taková jedna skříňka v kuchyni. Jen co ji panča otevře, tak okamžitě všeho nechám, dokonce i když mám třeba zrovna rozpapáno, a mažu smykem k panče, abych si tu skříňku uvnitř prohlídla. Ona je totiž kouzelná. Panča do ní dává špinavý hrnky a talíře a lžičky a nože a vidličky, pak ji zabouchne, zmáčkne knoflík a když ji zase otevře, tak z ní vyleze všechno čistý. Vím to jistojistě, protože to přece kontroluju. Ale baví mě i kontrola špinavýho zboží, nejen toho čistýho. Panča nechápe, co je na tom tak interesantního, ale já si nemůžu pomoct a jsem z toho úplně očarovaná. A když panča ty dvířka přivírá, abych do tý kouzelný skříňky nevlezla celá, tak já si honem stoupnu na zadní nožičky a přední dám do škvírky a to vím, že víc už to panča nezavře, protože by mě tam uskřípla. A tak mě nakonec musí zvednout, podržet, opusovat a pak teprve tu skříňku může zavřít.
Jo a prej jsem otrava malá. A že už mě má někdy Eliášek plný zuby. No a to je fakt, my se někdy tak parádně serveme, že Eliášek má plný zuby mě a já zase jeho a pak ty chlupy všude vyplivuju. Mě to rvaní asi baví víc než Eliáška, protože ten už pak přede mnou prchá pryč a aby ho panča zachránila, musí mě chytit a protože jsem zrovna v tý rvavý náladě, tak se děsně mrskám a chci dolů pokračovat na Eliášovi a to mě pak panča klíďo píďo vyhodí za dveře, abych se uklidnila. Řekne mi a máš to, voprsklino a pak se musí smát, když za sklem ve dveřích vidí moje vykulený oči. Tak se smiluje a pustí mě dovnitř a já už jsem zase celá uklidněná a hodná holka, jako skoro pořád.
Taky jsme s Eliáškem dostali novej domeček. Je parádní, ale prvně jsem byla trochu ustaraná, kam zmizelo to moje starý šplhadlo. Naštěstí se jenom přestěhovalo jinam, tak to se mi ulevilo. Protože to jsem dostala tenkrát na uvítanou, když jsem povýšila z krabicovýho morčete na koťátko s dvěma místnostma a tudíž pro to mám takovou nostalgickou slabost. No co, však už mi bude skoro půl roku, tak přece můžu mít nostalgický slabosti, nebo ne?
Ten novej domeček přišel už celej hotovej ve veliký krabici a z ní jsem měla úplně stejnou radost jako z domečku. Panča nám ji pár dní nechala, ale teď už je pryč (krabice, né panča), protože tam prej nebylo k hnutí. Aspoň že nám ji na památku navideovala.

Nový domeček a nová krabice od domečku

A teď se podržte - byla jsem venku! A to opravdicky, vůbec ne jenom v náručí v bundě, ale na kšírkách jako nějaká dočista velká holka. Už mi vůbec neplandaly, jako když jsem je na sobě měla naposled při výletu za prohlížecím pánem. Ten mě tenkrát chválil, že si je nechám připnout, ale potom viděl, jak se z nich bleskurychle umím vyvlíknout a už se tomu jenom smál. Teď už mi kšírky pěkně držely a protože venku svítilo sluníčko, tak panča řekla, že to zkusíme a že aspoň nebudu koukat na Eliáška přes okno jako nějakej žebráček.
Jejdamane, to byl zážitek! Prvně jsem se z toho všeho trochu klepala a oči jsem měla asi stokrát vykulenější než když jsem doma. Bradička mi prvně lítala sem a tam, když jsem viděla tolik ptáčků a taky jsem chtěla vzít trochu do zaječích, když jsem někde za plotem slyšela neznámý hlasy, ale jinak mě to moc bavilo. Akorát že panča byla tak trochu na roztrhání, protože měla na kšírkách nejenom mě, ale i Eliáška a každej z nás pokaždý zamířil na jinou stranu. Ale i tak jsme si to všichni užili a těším se na další vycházku. 

Venku!

No ale největší dobrodrůžo přišlo včera. To totiž panča s páníkem přinesli do kuchyně takový dlouhý, placatý krabice. Vůbec jsem nevěděla, co v nich je a ani Eliáš to nevěděl, ale oba jsme natuty věděli, že začíná bezva zábava. Já jsem nejdřív kontrolovala otvírání krabice. Panča na to měla takovej nožík a já jsem pořád strkala čumáček co nejblíž a panča mi říkala Tobinko, běž pryč nebo tě říznu, ale to jsem jí nemohla splnit, protože na takovou věc se přece musí koukat zblízka. A stejně vím, že by si panča netroufla mě opravdicky říznout. Potom se z krabice začaly vytahovat různý desky a plno malinkých věcí v sáčku a to vám bylo tak děsně parádní, že jsem se u toho dočista rozdivočela a nemohla zastavit. Přišel za náma dokonce i pan Olda a tak jsme nakonec byli dohromady tři, co jsme páníkům pomáhali a dělali odborný dozor nad tou jejich činností, aby to nějak neodflákli. I když pana Oldu to brzo přestalo bavit, zavřeštěl a odešel.
Mě to teda bavilo furt. Třeba jsem chtěla pomáhat s takovýma malýma čudlíkama, akorát že jsem je místo panče a páníkovi nosila jinam a tak nakonec jim tři chyběly, ale naštěstí páník měl nějaký rezervní, tak se to obešlo jen s napomenutím. Jo a děsně dobrý bylo skákat do sestavený dlouhý krabice, když ještě ležela na zemi a panča s páníkem na ni chtěli přidělat záda. To bylo pořád - Tobi, běž odtud! Sakra Elí, teď vylezla Tobinka a zase tam vlezeš ty? Hergot, smradi, koukejte vylízt! 
No a tak to šlo pořád dokolečka. Páník zvedl policový záda, panča se nahnula, vyhmátla mě, odhodila v dál, popadla Eliáška, odhodila v menší dál, vrátila se ke mně a se mnou v náručí zvedla i Eldu a v tu chvíli musel páník honem rychle položit zádíčka na polici, abysme tam zase hned nevlezli. A pak to přibíjeli hřebíčkama a to si dávali velký pozor, abysme nekradli, protože prej spapat hřebíček by nebylo dobrý. Ale stejně nakonec museli uznat, že bez naší výpomoci by takový stavění regálů byla obyčejná nuda a kdyby nemuseli pořád vstávat a vyskakovat a honit nás a kontrolovat, jestli nejsme někde přišroubovaný, tak by je z toho určitě bolely záda. Proto vím, že jsme byli oba s Elím moc užiteční.
Takže tolik parádních věcí se stalo a o tom všem jsem vám přece musela povyprávět, že jo?
Pomocnice Tobinka

Nezištná pomoc s regálama

video na youtube TOBINKA SI HRAJE A PRACUJE 

25. února 2022 
Tak abyste o mně neřekli, že jsem lenivá Tobinka, jdu zase honem něco naškrábnout. Tuhle jsem škrábla i panču, ale to se prej nepočítá. A teď jak k tomu došlo:

• Škrábla jsem ji proto, že mě zvedla od mističky, zrovna když jsem papala.
• Zvedla mě proto, že jsem nepapala ze svojí mističky, ale z Eliáškový. 
• Z Eliáškový misky jsem papala proto, že jsem nebyla dopapaná ze svojí a tam už nic nebylo. 
• Nebylo tam nic proto, že papám moc rychle a Eliášek se mnou nestíhá závodit.
• Papám moc rychle proto, aby se mi toho do bříška vešlo co nejvíc a aby mi to nikdo neukradl.

Takže takhle se stalo, že jsem panču trochu škrábla a ona mi řekla, teda Tobino, ty seš pěkně drzej spratek. Ale pak mě pustila dolů, abych tu Eliáškovu misku vyčistila, protože on už od ní stejně odešel a nakonec mě zase pochovala, abych jí odpustila toho spratka.
No a jak jsem vám minule vyprávěla o tý parádní zábavě a jak jsme s Eliáškem pomáhali šroubovat a skládat a kdesi cosi, tak panča si to asi přečetla a chtěla mi udělat radost, protože pak s páníkem přinesli ještě další dvě podobný škatule a dělali s nima úplně stejný kouzla jako předtím. Od toho nožíku, kterým se otvírají krabice, až k postavení nějakých polic a ty se pak přivrtávaly ke zdi, aby na nás nespadly, protože - a to si představte - na jeden takovej nepřivrtanej poličák, když ještě stál uprostřed místnosti, Eliášek skočil a on se s ním zakymácel a panča to viděla jak ve zpomaleným filmu, ale ten film nebyl vůbec zpomalenej, naopak byl děsně rychlej a než ta zpomalená panča stihla něco udělat, tak se poličák i s Elísem kácel k zemi a Eliášek stihl seskočit, jenže skočil akorát pod ten poličák a on letěl na něj, ale naštěstí se zabrzdil o takový kolo, co je nevím proč v tý místnosti a tak nespadl Eliáškovi na hřbítek a nezabil ho.
Panča po týhle scéně málem omdlela, ale jen málem, protože musela honem zkontrolovat toho mýho Eliáška, jestli se mu fakticky nic nestalo a pak mu vyhubovala, že to máš za to, trubko jeden, ale nevím co měl za co, hlavně když se mi nezabil. No a tak teď všichni poličáci zůstávají ležet na zemi, dokud páník nepřinese vrčivou věc a poličáka nepřivrtá ke zdi. Pak už vůbec nevadí, že nahoru někdo skočí, protože poličák se ani nehne. Ale stejně tam nahoře už ani žádný místo na skákání není.
Taky mě panča sem tam bere ven, teda jenom když je hezky a nefouká tam ten strašlivej vítr, protože to bych prej lítala na kšírkách jako papírovej dráček. Včera bylo venku hezky, tak jsme tam zase všichni šli a panča se smála, že vypadám jako nějaká fretka.
Pak jsme přišli domů a já jsem si najednou odněkud nesla myše. Panča se prvně hrozně, ale fakt hrozně lekla, že jsem ho nějak stihla ulovit venku, ale pak viděla, že myšovi trčí ze zadku cedulka, tak se uklidnila a moc moc moc dlouho mě pozorovala, jak si s tím myšem hraju a jak ho honím a chytám a vyhazuju do výšky a lovím pod lednicí a fackuju ho pacičkama a nosím ho v puse, ale opatrně, abych ho nezakousla. Tak na to všechno se podívejte ve videjku a já už mám dneska doškrábáno.
Šikovná myšilovná Tobinka

To čubrníte, co?

video na youtube MYŠILOVKA TOBINKA 

P.S. Jo a taky jsem s pančou udělala jedno takový zamilovaný videjko a tam uvidíte, jak mi mýho Eliáška chtěla jedna fuchtle odloudit, ale já jsem si ho ubránila. 

video na youtube LOVESTORY 

12. března 2022
Tak a je to. Uteklo přesně celýho půl roku ode dne, kdy mě panča našla brečet na zahradě (a teď to má spočítaný dobře, nebojte, i na prstech si to spočítala).
Dneska hned ráno mě vzala do náručí a šla mi ukázat to památečný důležitý místo. Já jsem si to už vůbec nepamatovala, ale panča jo. Ukázala mi i takovej velikej květináč a řekla mi, tak se podívej Tobinko, tady z tebe byla vidět jen malá rozchuchaná hlavička a nic víc. To mi přišlo srandovní, přece jsem tenkrát už musela mít i nožičky a ocásek, že jo? No ale hlavní je, že když už mě jedna kočková mamka ztratila, tak druhá člověcká mě našla a teď je ze mě úplně nejvíc šťastná a spokojená Tobinka.
Panča mě má moc ráda, ale taky mě pomlouvá a říká, že jsem hrozný pometlo a to proto, že pořád tak rychle běhám, i když já si myslím, že pometla neběhají a už vůbec ne rychle. Někdy se odrazím od země a běžím kus po zdi jako nějaká superkočka a panča věří, že umím běžet i ve vzduchu. To byste prostě museli vidět, protože ani já sama nevím, jak to dokážu. Třeba bude panča šikovná a povede se jí to nahrát do toho svýho placáku, ale to by snad musela být ještě rychlejší než já.
Tuhle jsem měla zajímavej den. Panča mi nasadila růžovou kšandu (se kterou se ale vždycky prvně trochu poperu) a šly jsme ven. Nejdřív jsem zase dělala fretku a skoro jsem se po zemi plazila, ale pak jsem na to úplně zapomněla a vykračovala jsem si jako každá jiná kočička a takhle hezky jsme s pančou došly k jednomu stromu, na kterým bylo narostlý sedátko. Já jsem se na něj chvilku dívala a zdálo se mi to nějaký povědomý a pak jsem si vzpomněla – tam jsem přece vždycky viděla vysedávat Eliáška, když jsem byla uvnitř za oknem. A tak jsem si to sedátko musela honem taky zkusit. Dala jsem na strom jednu pacičku, vysunula drápky, druhou pacičku, drápky, třetí pacičku, drápky, čtvrtou pacičku, drápky, pátou pacičku…. jejda... ups... mám jenom čtyři… no a najednou jsem byla úplně nahoře na tom sedátkovým stromě. Panča mě pochválila, řekla ty seš tak šikovná, Tobinko, ale já už jsem ji ani moc neposlouchala. Popolezla jsem ze sedátka ještě výš a tam bylo tolik všelijakých zvuků, že se mi pusa úplně sama otevřela a očička jsem měla přes celou hlavu. Koukejte, že nekecám:

Vydržela bych tam hodně dlouho, ale panča pak začala kňučet, že už je jí zima a tak mě drze podchňapla, sundala ze stromu a šly jsme domů. Ale aby mi nebylo líto, že to dobrodrůžo už končí, tak mě ještě vzala na balkon. Tam byl akorát Kuba a ten spal v domečku a ani o mně nevěděl, ale mně by to bylo stejně jedno, protože jsem vůbec nevěděla, co mám dělat dřív. Bylo tam tolik nových šplhadýlek a taky jedna kočičí postýlka a za velikým sklem plno kytek, který prej ale vůbec nejsou naše a taky odtud bylo vidět na jinou zahradu a tam byla nějaká další osoba a s tou si moje panča povídala a ukazovala jí, jaká jsem povyrostlá a moc hezká holka, ale mě už to nebavilo, i když jsem byla chválená a tak jsem skočila z náručí zase dolů prozkoumat všechny ty prolízky a narazila jsem na Kubu, kterej se zrovna probudil a tak na mě zasyčel a panča mu řekla, no Kubíku, snad se nebojíš takovýhle kočičky, ale radši mu otevřela dveře dovnitř, aby se mohl nebát tam. A na tom balkoně jsme s pančou zůstaly dost dlouho a když jsme pak nakonec šly odtud pryč, tak už jsem ani neprotestovala, protože jsem měla kožíšek už celej studenej a taky mi bylo smutno po Eliáškovi, kterej na mě určitě celou dobu čekal.
Tak takovej to byl parádní den a panča slíbila, že jich bude ještě mnohem víc a že až bude hezky, tak mě vezme i do pergoly, když jí svatosvatě odpřisáhnu, že nebudu přelízet bránu jako to dělá náš pan Olinek. A to jí snad slíbit můžu, za to myslím nic nedám.
Už se moc těším, až ten čas přijde a přeju si, ať to rychle utíká, ale panča si to vůbec nepřeje, protože až ještě o kousek povyrostu, tak mě prej bude čekat nějaká akce u hodnýho pána s bílým pláštěm, na kterou se panča vůbec netěší, ale musí to být. Vůbec z toho nejsem moudrá, ale nevadí, asi to není nic důležitýho.
K mým půlročním nalezeninám bych chtěla dostat nějakou dobrotu. To už jsem vám přece říkala, že jím ráda a jím rychle a když dohltám svoji misku, tak kradu jídlo Eliáškovi. Ten jí rozvážně, jako nějakej urozenec. Polkne, zvedne se, dá si pauzu a pak zase pokračuje dál. Takže mě panča musí hlídat, abych mu v tý jeho pauze všechno nesnědla. No a dneska ráno, když mě zase zvedla během Eliáškový pauzy od jeho nesnědený mističky, tak se musela smát, protože mi z pusy trčel kousek sousta a další kousek jí spadl na pyžamo. A to měla za to! Pro mě je totiž jídlo ten nejlepší vynález na světě. Ale nesmí to být granule!
Úplně nevybíravá Tobinka

Tobinčina proměna

video na youtube MOJE PŮLROČNÍ DOMA 

27. března 2022 
Dneska jsem vám přišla povyprávět, jak se ze mě stala Tobinka v říši divů. Panča mě totiž vzala na balkon. Na tom by nebylo nic novýho, však už jsem tam jednou byla, to jsem vám povídala minule. No jo, ale nebyla jsem tam zrovna v době jako je teď, kdy tak moc nahlas cvrlikají ptáčci a lítají mouchy a včelky a sluníčko mi nahřívá kožíšek. A taky jsem tam tenkrát byla jenom chvilku a už jsem se zase nesla pryč. Teď jsem tam byla moc dlouho a ani trochu se mi pak nechtělo zpátky domů.
Tak abych začala od začátku, i když teď už jsem vám vlastně všechno pověděla. Na tom začátku to bylo taky dobrý. To mi zase panča dala kšandy a šly jsme spolu ven. Tam jsem se prvně strašně, ale fakt strašně lekla. Někdo totiž promluvil a já jsem nikoho neviděla a tak jsem sebou tak škubla, že nemít kšandy, už bych byla odlítlá snad až na Měsíci. Panča mě chytila do náručí a řekla no Tobí, co se plašíš, poserko jedna. A zavolala na ten hlas, ať se mi ukáže, abych se už víc neplašila a tak se mi hlas ukázal a on to byl páník a držel okšandovanýho Eliáška. Jéje, to jsem honem celá uklidněná mazala k Eliáškovi a pak jsme si spolu dlouho dávali pusinky a Eliášek mi vůbec nikam neutíkal, jako někdy utíká, když jsme doma. No bodejť by utíkal, když držel na kšandě, že jo.
No a já když jsem zjistila, že se toho hlasu už teda nemusím bát, tak jsem se pak i přestala plazit přitisklá k zemi jako dlouhá fretka a skákala jsem jako každá jiná normální zvědavá kočička. Jenže pak panča řekla, že už toho bylo dost a že musí dělat oběd a tak jsme šli zase domů. A mně to tam přišlo strašně nudný a tak jsem trochu kvičela a dělala jsem kotrmelce u dveří a skákala jsem panče po nohách, až nakonec řekla Tobino kurník neštvi mě a pak mě sbalila a odnesla na ten balkon a tak se stalo, že jsem byla ta Tobinka v říši divů. Donesla tam i Eliáška, aby mu to nebylo líto, ale prvně musela zkontrolovat, jestli tam není někde schovaná Jolanka, protože ta se prej Eliáška hrozně bojí. To vůbec nechápu, jak se někdo může bát MÝHO ZLATÝHO ELIÁŠKA, ale je to tak. Naštěstí Jolanka si pochrupovala na šplhadle uvnitř a i Kuba s panem Oldou byli někde zalezlí a tak jsme měli s Eliáškem balkon jen pro sebe.
Pak přišel ještě páník, aby na nás dával trochu pozor a taky aby udělal nějaký obrázky na památku. Ale moc jich neudělal, protože jsem lítala po všech těch šplhadlech jako čamrda a nechtěla jsem se zastavit a zase když chtěl natočit videjko, tak jsem přestala lítat jako čamrda a zastavila jsem se. Panča mu pak řekla, že to s náma neumí a že by měl vidět, kolik toho vždycky nacvaká ona. A to má pravdu, tuhle jsem jí seděla na klíně a chtěla jsem se podívat, na co se dívá a tak mi řekla koukej Tobinko, tady seš pořád jenom ty a moc dlouho jezdila prstem po sklíčku a to jí ukazovalo asi miliony Tobinek.
No ale i můj pobyt na balkoně jednou skončil, protože panča s páníkem museli někam jít a i když nás pak ještě hlídala druhá panča, tak stejně to skončilo, aby si taky další kožíškové toho balkonu užili. Mám ale slíbeno, že teď tam budu chodit mnohem častěji, protože sluníčko už prej hřeje na plný koule a nemusíme doma topit pánu Bohu do oken. Tak snad i ten pán má doma takový parádní teplíčko jako my na tom balkóně.
Naprosto říšodivová Tobinka

Tobinka v říši divů

video na youtube TOBINKA NA BALKÓNĚ 

20. dubna 2022
Tak já nevím, kam jsem se to vlastně přistěhovala. Protože někdy se tady dějou věci, kterým vůbec nerozumím, i když jsem tady doma už celých 7 měsíců.
Třeba že tady pořád lítá takový malý červený světýlko, to už jsem vám psala. A taky jak mě zlobí, když ho vůbec nemůžu chytnout a přitom běhám úplně nejrychlejc jak to jen jde. Vlastně i jak to nejde, protože si u toho pomáhám odrazem od zdi a někdy to světýlko i předběhnu, ale stejně mi vždycky vyklouzne z paciček. Už jsem aspoň zjistila, že bydlí v tý modrý tašce, co z ní panča vytahuje menší placku, se kterou mě fotí a větší placku, na který mi ukazuje kočičí vysílání. Pokaždý, když panča do tý tašky strčí ruku, tak hned zpozorním, protože se může stát, že s rukou vyleze ven i světýlko. Panča říká, že jsem chytrá jak vopice, tak to asi bude pravda, ale stejně mi to nepomůže to světýlko chytit.
O tom jsem ale vůbec nechtěla povídat. Co mě teď zase překvapilo, bylo něco úplně jinýho. Taková zakroucená tyčka s mašličkama to byla. Kde se vzala tu se vzala, páník ji jednou ráno držel v ruce a chtěl mi s ní vyprášit kožíšek, ale vůbec mu to nešlo, protože jsem ty mašličky chytala a pomáhal mi i Eliášek, kterýmu se vůbec nelíbilo, že mě chtěl páník zmydlit. A tak jsme spolu mašličky chytali oba dva a nakonec jsme vyhráli a zakroucená tyčka byla naše.
Další divná příhoda byla na stole, kam panča postavila takovej úplně novej tácek se zajíčkem a kolem něho vyskládala barevný šišky nebo co to bylo. Udělala to úplně nenápadně, abych to neviděla a nelákalo mě to, ale stejně za chvilku uslyšela žuchavej zvuk a červená šiška byla na zemi. Udělala křup a nic víc z ní nevyšlo, ale panča zamumlala, že na to prdí, křupku dala k ostatním nekřupinám a všechno i se zajícem strčila do lednice. A bylo po zábavě. Snad tomu zajíčkovi nebyla moc velká zima.
Taky jsem byla už mockrát venku. Už se nenosím jenom v náručí, protože s tím není žádná zábava a kroutím se úplně stejně jako ta zakroucená tyčka. A tak mi panča rovnou dá kšandy, ty si nechám naprosto vzorně nasadit, pak se s nima chvilku vyválím po zemi a když si vyhraju s tím dlouhým provázkem, co je u kšand přidělanej, tak se jde ven. No a tuhle tam byla, to si představte, ta cizí holka, co někdy chodí nakukovat k nám na okno a dělat cukrbliky na Eliáška. To se mi vůbec nelíbilo, že byla taková vetřelá a kožíšek se mi naježil, že mě pod ním nebylo skoro ani vidět. Cizí holka se trochu polekala, teda možná se polekala víc panči než mě, a vyskočila nahoru na plot. Zůstala tam sedět a najednou začala vydávat strašně divný zvuky. To vám teda byla muzika, že do oušek bych si ji pouštět nechtěla. Panča jí říkala, přestaň, trubko, to vypadá, že tě tady mučíme, ale trubka zpívala pořád dál.
A teď dávejte bacha, co bylo dál, jo? Přišel náš Kuba, kterýho to jódlování už taky přestalo bavit, jedním skokem se vymrštil ke zpěvanduli, bleskurychle jí vlepil pohlavek a už byl zase dole a dělal jakoby nic. Zpěvandule dočista oněměla překvapením, seskočila dolů na druhou stranu a už jsme o ní pak vůbec neslyšeli. Tak takhle náš Kuba zachránil celou zahradu a za to jsem ho docela zaobdivovala. Škoda, že to neudělal Eliášek, ale ten nemohl, ani kdyby chtěl, protože byl na kšandách stejně jako já.
No a ještě na úplnej konec vám řeknu, jak jsem byla svázaná. To jsem se totiž honila s jedním provázkem, co visí od takovýho cvičícího přístroje. A jak jsem se s ním honila, tak se mi omotal kolem jedný pacičky, pak kolem druhý a ještě se do toho připletla i třetí packa a já jsem spadla a nemohla se vymotat. Jé, to vám bylo křiku. Panča hned přilítla, ale nemohla mě sama rozmotat, protože jsem ji i těma svázanýma pacičkama kopala, abych ji dokopala k rychlejšímu vysvobození. A tak mě musela takhle potupně svázanou přinýst za páníkem, ten mě podržel a pak se panče konečně podařilo mě vymotat. To jsem si teda oddychla, že už mám pacičky zase volný a můžu znova běhat jako ta nejrychlejší Tobinka na světě. Protože mít svázaný nožičky, to by mě ani trochu nebavilo.
Rozvázaná a oddychnutá Tobinka

Tobinka se zakroucenou tyčkou

video na youtube ŠTĚKÁNÍ NA NECHYCENÉ SVĚTÝLKO  

video na youtube VELIKONOČNÍ A JINÉ PŘÍHODY 

2. května 2022 
Tak hele lidi, panča dostala od někoho na mě žalování. To koukáte, že jo? Já jsem taky koukala a oči jsem u toho měla tak velikánský, že panča šla už skoro pro nějakou mističku, aby je měla do čeho chytit, kdyby mi z tý hlavy vypadly. To žalování bylo o tom, že jsem se nějak dlouho nepřihlásila se zprávama. Ale to přece nejde, abych furt jenom něco spisovala. Musím si snad taky hrát, jíst, honit světýlko, kvičet čím dál víc a taky chodit ven. Tak kdy bych ještě měla stíhat drápkovat, to fakt nevím. A taky se toho už tolik neděje, jako když jsem byla mimino a každej den se přihodilo něco novýho a děsně zajímavýho. Protože jsem tenkrát jsem byla na světě úplně čerstvá a nic jsem neznala a proto bylo všechno nový a děsně zajímavý.
No ale ať nejsem škrt, tak vám povím aspoň to, že jsem měla novýho kamaráda, jenže ledva přišel, tak panča mi ho hned vyšroubovala. Byla totiž celá žárlivá, že na ni se vyprdl. Toho kamaráda měla i Jolanka, ta rovnou hned dva, Kuba ho měl, druhá panča ho měla, ale ta k němu přišla podvodem, jo a taky páník ho měl. Ten kamarád se jmenuje KLÍŠTĚ a prej není žádnej kamarád, ale hnus všech hnusů a pije všem krev. No věřili byste tomu? Já jsem ho měla na oušku a ani jsem se s ním moc nestihla seznámit a už byl pryč. Jolanka ho měla pod bradičkou a ten její si sebou ještě přivedl bráchu a panča to zjistila až ráno, když Jolču pod tou bradičkou hladila. Nahmatala jednoho velkýho a druhýho malýho a úplně se jí prej udělalo šoufl, když zjistila, že s těma dvěma krvákama sdílela postel, protože Jolanka chrněla rovnou vedle její hlavy. Páník si ho přinesl na noze a Kuba, ten o něj asi vůbec nestál a tak ho předal dál. Druhá panča ho totiž, toho krváka, viděla, jak leze Kubíkovi po krku, ale když ho chtěla chytit, tak už tam nebyl. A pak nesla Kubíka domů a druhej den měla krváka na krku sama. Tak to si krvoun určitě přelezl a možná se mu u druhý panči líbilo víc.
A víte, že už teď chodím skoro pořád ven? Teda hlavně jenom do venku, co se mu říká pergola, ale tam je to taky dobrý. Máme to takhle: když jsou všichni doma a venku svítí sluníčko, tak se otevřou spodní dveře a my vyběhneme rovnou do tý pergoly, odkud se nedá utýct, protože z druhý strany má zašupovací bránu. Pan Olda je ale kabrňák, ten ji umí strašně rychle přelízt, ale on tam stejně nezůstává, protože mu páník hned nasadí kšandy, Olda na něj vřískne škaredou nadávku, kterou ani nechci zopakovat a jdou z pergoly dál na zahradu. Eliášek taky dostane kšandy a vezme si ho jedna nebo druhá panča a taky jdou na zahradu. Kubík dostane kšandy, ale bez dlouhýho ocásku a jde si sám na zahradu, protože je moc hodnej. Oběhne si revír, zjistí, jestli je všechno v pořádku a nemáme tam nasazenýho cizího agenta a pořád se přitom chodí ukazovat a ducá si hlavičkou pro pohlazení. Jolanka je zase moc obezřetná a jde ven, jenom když je tam úplný ticho a nejradši má, když je tam jenom ona a panča, nikdo jinej. A ta pak nemá žádný kšandy, protože je vůbec nepotřebuje, stejně se pořád plíží jen kolem panči.
No a já jdu buďto taky na kšandách anebo zůstávám v tý pergole, ale nemůžu tam být úplně sama, protože pořád ještě prostrčím hlavu mezi šprušle a kam se vejde hlava, tam by se vešla i celá Tobinka a mohla bych prej zdrhnout. Takže jsem v pergole s hlídačem a děsně mě to tam baví. Někdy tam letí moucha a někdy motýl a někdy bzučivá včela a ještě bzučivější čmelák, ale na ty se prej musí dávat bacha, protože kdyby mě nějakej takovej štípl, tak by mě to moc bolelo.
Jo a taky tam přibyla taková sprcha nebo co to je. Páník to postavil na sluníčko, nalil do toho vodu, udělalo to krrrrrr krrrrr krrrrrr, no prostě takovej srandovní zvuk a začala z toho stříkat voda. Byla jsem z toho strašně udivená a chtěla jsem se podívat zblízka, ale představte si, že mě to postříkalo. A to jsem nechtěla, kožíšek si umím očistit sama. A tak jsem se pak dívala už jenom z dálky.
Panča je teď doma, ale žádná velká výhoda to není, protože jen chrchlá a je furt v pyžamu a ven s náma nejde. Aspoň že si se mnou hraje. Dneska jsem jí chtěla ukázat, jaký jsem přínos do domácnosti a tak jsem jí spravila drátky, co vedly od jedný kouličky k druhý a večer svítily. Ty drátky byly totiž děsně zamotaný a vůbec to nevypadalo hezky a tak jsem se pustila do opravy. No a zrovna když tady panča teď seděla a něco sepisovala, tak uslyšela kousavý zvuky a to jsem byla já, s kouskem drátku v puse. Panča na mě zavolala - no Tobino, ty smrádě jedno mrňavý.... a pak zjistila všechny škody a řekla doprdele kozo jedna, já tě asi vyhodím z domu.... a vytahala všechny zbývající drátky, takže jí zbyly jen ty kouličky, ale stejně je to tak hezčí, protože je nehyzdí žádný zámotaný drátky. No však se dole koukněte.
A teď už půjdu zase něco dělat, ať nemám promarněný den.
Pápá, Tobi

Bacha na to, stříká z toho voda!

Upravené kouličky. S drátkama a bez drátků.

Tobinka žalováním překvapená a spisováním unavená

 
14. června 2022 
Týýýý brďo! Tak takhle dlouho potichu jsem ještě nikdy nebyla. Skoro měsíc a půl. Za tu dobu jsem nasyslila stráááášně moc stojatých obrázků a stráááášně moc hejbacích obrázků a panča říkala, že se z toho teď asi zvencne, než to spolu dáme zase celý dokupy.
No jo, jenže kdo mě znáte, tak víte, že na psaní deníčků vůbec nebyla žádná dobrá nálada, protože nám onemocněl takovou fujovou nemocí můj nejlepší kamarád na světě, milej Eliášek. Už si se mnou vůbec nehrál, nehonil se se mnou, neumýval mě. Místo toho pořád jenom ležel a spal a skoro jsem ani nevěděla, že tam někde se mnou je. Všem nám bylo moc smutno a panča bulela a nechtěla drápkovat ani se mnou, ani beze mě. Naštěstí se to všechno zase spravuje a Eliášek už je veselej a honivej a umývací a to je moc dobře. Ale víc vám o tom všem určitě někdy napíše on sám.
Já vám chci napsat o tom, co se mi stalo včera. Protože to bylo něco děsně divnýho. Ráno mi panča nejenže nedala nic dobrýho do mističky, ale ještě mi ke všemu ukradla i misku s granulema. Vůbec nepomohlo, že jsem hrozně pištěla a motala jsem se jí kolem nohou a skočila jsem na linku, abych se jí připomněla, že tam sem. Dělala, jako že mě vůbec nevidí a nakonec mě pochovala a opusovala a řekla mi Tobinečko moje malá, musíš to dneska vydržet bez papání a potom zavřela Eliáška i s jeho jídlem jinam a mě nechala samotnou a odešla.
No tak to jsem teda koukala jak blázen, protože něco takovýho se ještě nikdy nestalo. Bříško mi škrundalo jak divý a to ještě vůbec nevědělo, co ho čeká. Já taky ne. Panča pak totiž přijela domů, zase mě pochovala a opusovala a místo toho, aby mi už KONEČNĚ dala najíst, tak mě šoupla do velký stěhovací krabice, ve který vždycky jezdil pryč Eliášek. To bylo docela zajímavý a vůbec mi to nevadilo, protože jsem myslela, že mi ji chce jenom ukázat a zase mě pustí ven. Jenže místo toho mě naložila do auta a už jsme jely pryč. A to už se mi nelíbilo. V krabici byl pelíšek, aby se tam dobře leželo a tak jsem se pod ten pelíšek zavrtala a dělala jsem, že tam vůbec nejsem. Ale pak auto zastavilo a nesla jsem se někam z auta ven a když se krabice otevřela, tak mě panča pod tím pelíškem stejně našla. Vytáhla mě ven a tam na mě koukali dva cizí chlapi. Ten jeden mě hezky hladil, abych se ho nebála a ten druhej si připravoval nějaký podezřelý věci.
Pak řekl panče, aby mě dala na váhu a to si představte, že ze svých začátečnických 300 gramů jsem se vypapala na celý 2,4 kila. Tak to jde, ne? Ten chlapík mi řekl, že jsem moc hezká, droboučká kočička a když mě takhle jakože pochválil, tak to zase hned pokazil, protože mi bzučákem sundal z pacičky trochu kožíšku a tam mi chtěl strčit jehlu. V tu chvíli jsem byla u panči za krkem a ta křičela aaaaaauuuuu Tobí, neškrábej mě. A tak mě sundali a chlápek do mě chtěl znova strčit jehlu, jenže jsem se zase vyšplhala k panči na hlavu, no a potřetí už mě chytil ten druhej chlap, co mě předtím hladil, zase mě hladil a já jsem se na něj dívala, co si to jako dovoluje a ani jsem nevěděla, že v pacičce už mám jehlu a že mi tam první chlap něco šplíchnul a pak už jsem najednou měla hrozně těžkou hlavičku, tak jsem ji musela položit na stůl a někde v dálce jsem slyšela panču, jak se ještě baví s chlapama a když jsem se za chvilku probudila, tak jsem byla úplně sama a ani jsem nevěděla, kde jsem. Ona to vlastně asi chvilka nebyla, bylo to několik hodin, ale mně to přišlo jako chvilka.
A nakonec už jsem zase slyšela panču a jeden ten chlap mě i s krabicí přinesl za ní a všichni se na mě smáli, protože mi z pelíšku vykukovala jenom hlava s vykulenýma očima. Panča tam ještě chvilku něco poslouchala a pak už jsme byly zase v autě a jely jsme domů a tam jsem konečně mohla z krabice vystoupit a dostala jsem dobrůtku a taky jsem si všechno prohlídla, jestli se nic nezměnilo a přišel se na mě podívat Eliášek a děsně důležitě mě čumáčkem studoval.
Panča mě pořád hladila po hlavičce a měla velkou radost, že už to máme odbytý a říkala mi zlatíčko moje milovaný, to se mi moc líbilo.
Já jsem potom zjistila, že na bříšku mi chybí kousek kožíšku jako na tý pacičce a naopak mi tam přibylo něco, co tam předtím nebylo. Nějaký nitky nebo co. Trošku jsem si lízla, ale nebylo to nic dobrýho, tak jsem to nechala být a panča mě za to pochválila.
No a dneska ráno jsem se už protahovala po zádíčkách a nastavovala bříško k drbání, ale panča říkala, že musím být opatrná a po tom bříšku mě hladila jen tam, kde mi zůstal kožíšek, ale i tak to bylo moc hezký a já jsem vrněla a předla jako ta nejspokojenější Tobinka na celým světě.
 Odkožíškovaná Tobinka

Tady jsem v pergole, kam chodíme každý den, když je venku hezky

A tady už jsem doma od těch hladivých chlapů

29. června 2022 
Ahoj ahoj, víte co je novýho?
Minule jsem vám přece psala, že mám na bříšku nějaký provázky, ale to už teď vůbec není pravda. Panča mě totiž zase dovezla za tím pánem, kterej mě vždycky hezky hladí po hlavičce a kterej mě chválí a kterej panče řekl ten úplně první den, co mě tam v krabici dovezla a já jsem vypadala jako morče, že prej jsem nejhezčí kotě, který tam v poslední době měl. No a tenhle pán mě zase pohladil a řekl panče, že si mě může klidně nechat v náručí a chtěl se mi podívat na moje bříško, jenže já jsem si bříško honem zakryla ocáskem, že nebylo vidět nejen bříško, ale ani moje hlava. Panča se tomu smála, hodnej pán taky, ale pak zavolal jinýho pána a ten mi podržel zadní pacičky i s ocáskem a panča mě u toho pusovala na hlavičce, abych se neškubala a první pán vzal nějaký šmikátka a párkrát udělal šmik šmik a bylo hotovo. Prostě mi čmajzl, takhle za bílýho dne, moje provázky. Ale mně to vůbec nevadilo, stejně jsem si s nima nehrála.
Pak mě zase pohladil, pochválil, jaká jsem čiperná a šikovná, že si nechám nasadit růžový kšandičky a to už mě panča i s kšandičkama postavila na zem a já jsem dělala fretku a plazivě jsem prozkoumávala celou místnost, než panča s tím pánem cosi dopovídala. A konečně se už zase frčelo domů a tam jsem dostala bonbonek za to, jak jsem byla hodná, statečná a neplakavá. Měla jsem z toho radost, protože se mi líbí, když mě někdo chválí.
A jak jsem měla tu radost, tak jsem lítala jako divoška a skákala i tam, kam se neskáče a trochu jsem rozbila jeden pančin hrníček. Panča ho sebrala, podívala se na něj a na mě a řekla, no, tak to sedí, ty jedno cute little kitten. Vůbec nevím, co tím chtěla říct, ale byla jsem ráda, že jsem nedostala vyhubováno. 

Jojo, cute little kitten Tobinka a její dílo zkázy.

Pozdějc teda jo, ale to bylo proto, že jsem byla děsně rozdováděná na Eliáška, né za nějakej rozbitej cute little kitten hrníček.
Mě totiž prostě fakticky baví skákat. Panča říkala, že jsem asi měla být koza, ale pánbíček si to nakonec rozmyslel a udělal ze mě kočičku. Skáču všude a už dřív jsem vyskočila i tam, kde ještě nikdy nikdo nebyl. Je to taková vysoká a úzká police a panča schválně nastavěla na vršek věci, aby tam nebylo místo pro nějakou kozu skákavou. A pak se moc divila, když jsem tam jednou mezi těma věcma seděla i já. 

Koza skákavá na polici pod stropem

Jo a ani jsem vám neřekla, že jsme dostali novej domeček, kterej se panče moc líbil a myslela si, že se bude líbit i nám. Jenže pořád do něj nikdo nechtěl jít a tak jsem se nakonec obětovala a do domečku jsem vlezla první já. Hned vám půjdu najít obrázek, abyste viděli, že vypadám jako nějaká paní domácí.
A teď prej panča půjde dávat dohromady nějaký videjka nebo co, protože má nahromaděnou spoustu matroše a neví co s tím. Aspoň na mě už přestane žalovat. Slečna Tobinka

Domeček s paní domácí

25. července 2022
Včera mě panča pochovala a řekla mi tuhle větu: Tobinko, ty seš teda neskutečná posera. Nevíte někdo, co to znamená? Vždyť se vůbec neposírám. Když už jako něco, tak prosím pěkně KAKÁM. Takže nevím, proč to panča řekla a co tím chtěla naznačit. Ale pak jsem ji slyšela, jak o mně mluví s někým do takovýho toho telefonu a znova jsem slyšela to slovo, tak jsem honem našpicovala ouška, abych to pořádně slyšela.
Panča mluvila o tom, že u nás včera někdo byl, nějaká cizí paní a já jsem prej strašně zjančila. Vyskočila jsem do vzduchu, jako by mi hořela koudel u prdýlky a už mě nikdo neviděl. Páník mě potom hledal, protože věděl, že tam někde v tý místnosti musím být. Panča mě taky hledala, ale pak se musela prej věnovat tý návštěvový paní. No a páník mě po dlouhým pátrání našel až nahoře na nejvyšší skříni, schovanou za krabicema, kde mě nebylo vůbec vidět a vylezla jsem odtud, až byl zase úplně čistej vzduch.
Druhej den u nás byla jiná návštěva. Tu už jsem trochu znala, ale stejně když jsem ji uviděla, a to jsem zrovna byla na kšandách na zahradě, tak jsem strašně zdivočela a lítala jsem na těch kšandách kolem panči jako kdyby mi šlo o život a když mě vzala do náručí a řekla uklidni se, Tobi, tak jsem se neuklidnila a místo toho ji zdrápala na krku a pak jsem se jí vyškubla i s kšandama a zdrhala jsem jako o život domů a musela jsem zdolat velkou bránu, kterou jsem přeletěla, jako kdybych měla křídla. Panča mě pak musela vyšťourat z koutka, aby mě odkšandila a pustila mě schovat se, kam budu chtít. Akorát že mi pak řekla tamtu větu ze začátku o tý poseře, který doteď nerozumím.
No ale ještě vám musím říct, jak jsem se parádňácky naučila zdolávat překážku. A tím myslím takový velký vrata v pergole, který tam jsou proto, abysme my kočičky nemohly utýct.
Ty vrata uměl zatím přelízt pan Olda, přelízal je prej i nějakej Vendelínek, ale ten už u nás není, no a teď jsem se je naučila přelízat ještě já. Akorát že já z nich neskáču na druhou stranu (to byla jen výjimka, když jsem právě musela přeskočit druhým směrem v hrůze před tou návštěvou), ale lezu z nich na střechu od pergoly. Panča říkala, že už ze mě dostane mladý, protože já se pak nechci nechat chytit. Lovila mě odtud už dvakrát. Poprvý mě sprostě čapla za pacičku, na kterou z lavice došáhla a přitáhla mě za ni zpátky a po druhý mě lstivě ošidila, když mi ukázala děsně dobrou pastičku, který nemůžu odolat. Takže teď musím být prej pořád hlídaná, abych nezdrhla, i když panča neví, co bych si někde venku počala, když jsem taková POSERA. To bych se prej asi hodně rychle vrátila, ale riskovat to radši nechce.
Tady se podívejte, jaká jsem vratolezkyně:

VRATOLEZKYNĚ TOBINKA

No ale když zrovna nevratolezu, tak jsem strašně hodná a milá a panča mě chce samým blahem sežrat. To mě chytne do náručí, překlopí na zádíčka a může se pominout z toho, jak mám všechny nožičky vytrčený k nebi a nechám se pusovat na bříšku. Na bříšku, který už mám úplně celý zase chlupatý a zarostlý a po provázcích ani ničem jiným už není ani památky.
Teď jak je pořád takový vedro, tak panča s náma nechce moc chodit ven, ale my s Eliáškem se nedáme a tak dlouho pištíme a válíme se u dveří a významně se chodíme na panču koukat, že nakonec neodolá a stejně nás tam vezme. Někdy s náma jde i Kubík, ale Olínek a Jolanka radši leží doma v chládku a prej mají recht, říkala panča. My jdeme prvně na kšandách na to sluníčko, ale za chvilku nás už panča nese do chládku do pergoly a tak jsme rádi, že jsme aspoň tam. Někdy tam letí moucha, tak ji zkouším chytit a někdy se mi to i podaří. Nebo tam leze pavouk nebo velkej mravenec a já je pacičkou připleskávám, ale oni mi nakonec vždycky utečou. Taky je tam ta fontánka, ze který stříká voda a z tý ráda piju a ani mi už nevadí, když mi voda cákne na kožíšek. A pak jsou tam takový divný věci nahoře, ze který jde mokro, když panča otočí kličkou a to teda ráda nemám. Eliášek taky ne, to se radši honem utíkáme schovat, ale to netrvá dlouho, to mokro, panča to zase vypne a my se vrátíme zpátky.
Tak takhle si my žijeme. Eliášek pořád ještě dostává tabletky a to mu trochu závidím, protože panča mu je vždycky obalí do sejra nebo nějakýho máslíka a Eliášek udělá třikrát mlask mlask mlask a panča mu za to dá hodně pusinek a mně dá aspoň olízat prst, abych nepřišla zkrátka. Ale to nepřijdu, protože nakonec mi vždycky dá rovnou z tuby moji nejoblíbenější pastičku a já jsem nejšťastnější Tobinka na celým světě. 

Tobinka věčně vykulená

video na youtube LÉTO 2022 

5. září 2022
Haló haló, víte vy vůbec, že dneska je to akorát rok, co jsem tady u nás doma DOMA? Jejda, to to uteklo. Panča se už včera pořád probírala obrázkama z doby, kdy jsem byla úplný mimino a kdy jsem se jí vešla do ruky a smála se, když si u toho vzpomněla, jak jsem na ni syčela a prskala, když mě zvedla ze země a nesla domů. No jooooo, no, ale tak jsem jí přece musela ukázat, že jestli si na mě něco zkusí, tak to nebude mít lehký, že jo? Naštěstí si na mě zkusila jen samý dobrý věci. Třeba že když jsem na ni sykla, tak mi do pusy hned strčila rohlík namočenej do mlíčka. Já jsem začala mlaskat, protože jsem si vzpomněla, že takhle jsem mlaskala u mlíčka od opravdový mamky a úplně mi to zachutnalo. Anebo si na mě zkusila to, že mě chovala a hladila a pusovala, to se mi taky líbilo. Nelíbilo se mi akorát to, když mi koupala zadek a odstříhávala hovínko, ale to bylo hned na začátku a pak už bylo všechno jen dobrý.
Tak tohle všechno se přihodilo před tím rokem a já jsem mezitím stihla trochu vyrůst, ochlupila jsem si parádně ocásek, naučila jsem se chodit na kšandách, jednou jsem se vyspinkala u pochvalovacího pána, kterej mě pak vrátil panče i s půjčeným provázkem na bříšku a oslavila jsem i první narozeniny, který jsou ale jen tak uhádnutý. Abych nepřišla zkrátka, to je jasný.
Ale hlavně jsem dostala úplně toho nejlepšího kamaráda na světě, to jsem jako škvrně určitě nečekala. To už dávno víte, že ten kamarád se jmenuje Eliáš a já jsem tak ráda, že ho mám, že mě panča už musí kolikrát okřiknout. Protože on ode mě nemá pokoj. Honíme se jak dva pošuci, prvně proženu já jeho, pak on mě, pak zase já jeho a ze samý lásky mu skočím na hlavu a to už na mě panča zakřičí DOPRČIC TOBINO, NECH UŽ HO NA POKOJI! 
A když to nezabere (protože já vím moc dobře, že si můžu dělat co chci), tak mě panča jde chytnout. A to je docela legrace, protože já jsem mnohem rychlejší než ona a tak se místo s Eliášem honím s pančou. Jenže ona nakonec vždycky vyhraje, protože je lstivá. Dělá, jako že už ji hoňka vůbec neba, sedne si, vytáhne sáček s bonbonkama a řekne úlisně Tobííííí, podívej co tady mám? No a já se pokaždý nechám nachytat, protože jsem ještě malá a blbá. Přijdu za ní, ona mi teda dá bonbonek, aby se neřeklo, ale taky mě hned chytí a vyhodí mě za dveře, aby si ode mě Eliášek odpočinul. Prej aspoň na pár minut. A pak mě zase pustí zpátky a já jsem už najednou úplně strašně hodná Tobinka, která se jde přitulit k panče a pak k Eliáškovi a panča mě pohladí a dá mi pusu a řekne, tak vidíš Tobi. Nevím, co vidím, ale hlavně že už jsem zase odvězněná, to je hlavní.
No a víte, co mi tuhle panča řekla? Že dostávám UPOMÍNKY, protože nedrápkuju dost často. Slyšeli jste někdy takový divný slovo? A slyšeli jste někdy, že by takový slova dostávaly kočičky? Já teda ne. Ale možná že to nějak souvisí s tím, kde panča pracuje. Jmenuje se to knihovna a tam totiž prej ty nějaký UPOMÍNKY lítají vzduchem pořád.
Naposled jsem vám tady vyprávěla už dost dávno, to byla teprve půlka prázdnin a venku bylo horko. Teď už jsou člověcký prázdniny v čudu, ale to mi nevadí, protože já mám prázdniny pořád. Panča je trochu naštvaná, že její prázdniny jsou kratší než ty moje, ale zase povídala něco o tom, že je na čase, abysme se všichni vrátili do nějakýho režimu.
Myslela jsem, že vám dneska povím o jedný příhodě, o který panča vůbec nechtěla, abych povídala. Protože kvůli ní jsem tady už klidně nemusela být. Mohla jsem být buď uteklá nebo dočista nebíčková, ale naštěstí se nic z toho nestalo a panča prej dostala lekci. Ale víte co, nechám to na příště. Dneska už jsem celá uvzpomínkovaná a tak ať se to tu netáhne. Ale nebojte, ozvu se brzo, možná už hned zítra. A když ne zítra, tak pozítří. A když ne pozítří, tak popozítří. A když ne popozítří, tak popopo…. jejdamane, už se mi to nechce počítat. No prostě až zase přijde nějaká ta UPOMÍNKA, chacháááá.
Zupomínkovaná Tobinka

Tobinka před rokem a teď

video na youtube YOU'RE MY BEST FRIEND 

7. září 2022
Tak teda jo, jdeme vám s pančou napsat, co jsem minule předmňoukla. Panča předesílá, že VÍ, že všechno je její vina, ale prostě ji vůbec, ani ve snu nenapadlo, že by se to, co se stalo, mohlo stát….
No prostě ať dlouho nechodím kolem horkýho kočičího mlíčka. Stalo se to v ten den, kdy panča s páníkem odvezli Eliáška pryč kvůli nějaký kontrole prej a když se s ním vrátili, Eliášek chrněl v přepravce. Venku bylo hezky teplíčko, tak ho i s přepravkou nechali v pergole ve stínu, ať dospinkává a šli mi říct tu dobrou novinu, že už jsou doma a že mě vezmou taky ven za tím mým Eliáškem. Jenže mě doma nikde neviděli. Volali na mě, chrastili bonbonkama, prozkoumali všechny známý schovky, nakoukli i do schovek neznámých a úplně nesmyslných, jako je třeba šuflátko nebo skříňka s našima dobrotama. Ale nikde jsem nebyla, prostě vůbec nikde.
Panča už začala propadat panice a páník se šel podívat, jestli jsem se nějak nepřimotala do horní party. Pak šel ven a najednou panča uslyšela bouchání na okno a páníka, jak volá „Tobi is here!!!“ Jakože po našem Tobi je tady!!!!

Coooooooooooo? Jak tady??? Kde tady??? Proč tady??? To byly první nezodpovězený otázky v hlavě panči, ale okamžitě vystřelila ven za páníkem. A fakt, pod jedním keřem na ni koukala moje hlava. Vypadalo to skoro jako bych si hrála na ten první den před rokem, kdy mě panča našla. To ze mě taky viděla jen hlavu. Teď si panča honem klekla na trávu, natáhla ke mně ruku, mluvila ke mně Tobí, Tobinko, no prosím tě, co tady děláš… a najednou mě už držela v náručí a dávala mi co proto. Myslím jako pusiny, ne že by mě mlátila. A hned mě vzala do pergoly za spícím Eliáškem.
Pak si s páníkem oddychli, sedli a znova se jim v hlavě honily ty otázky, hlavně jedna: JAK??? Nic nevymysleli a byla to pro ně na několik dní ta největší záhada pod sluncem. Až pak přišel jiný den, panča dělala něco na chodníku před oknama a my s Eliáškem jsme byli doma a dívali jsme se na ni. A najednou vedle panči něco žuchlo na zem a to jsem byla já. Kamarádi, já prolezla větračkou. Panča na mě nevěřícně zírala, pak mě honem chytla, hlesla NO TOBINKO!!! a jako ve zrychleným filmu se mnou v náručí letěla domů všechny ty větračky pozavírat.
Kamarádi, je mi jasný, že se teď chytáte za hlavu a říkáte si, ježišmarjaaaaaa, vždyť se to všude píše, jak jsou otevřený větračky nebezpečný. No, měli jste taky slyšet, jaký si panča dávala jména, radši jsem si zacpala ouška, abych se nezkazila. Ale i tak se ke mně doneslo něco jako krávo, debile, idiote... Jenže ona si byla předtím úplně stopro jistá, že ty naše jsou otevřený na tak malou škvíru, že prostě neexistuje, aby tudy někdo prolezl. Navíc ta škvíra je úplně pod stropem, tam se prostě nikdo dostat nemohl. A vidíte, já to dokázala a i jsem později panče ukázala, jak jsem to dokázala.
To už jsme byli zase všichni doma, okna otevřený jen na úplný pidimikro, kterým neproletí ani moucha a já jsem vylezla na šplhadlo u okna, do toho nejvyššího patra a úplně okatě a drze jsem si vyměřovala, že odtud ZASE skočím na hranu okna a odtud ven. Zjistila jsem ale, že exit je uzavřený, tak se mi to nepovedlo a panča byla moc ráda, že tu moji akci viděla a že si zase jednou může nějakou tu záhadu odškrtnout ze seznamu nevysvětlitelných věcí. Prostě já jediná jsem dokázala dostat se tou otevřenou skulinou ven.
Panče se dodatečně udělalo úplně špatně z toho, co mohlo být. Že zatímco oni prožívali nervy s mučením Eliáška, tak já jsem byla cat on the run a pak když se celí zchvácení vrátili, mohli mě buď najít úplně uskřípnutou v okně, to kdyby mi nějak špatně ujela pacička, nebo mě taky nemuseli už nikdy najít. To kdybych chtěla fakt utýct a už se nevrátit.
Naštěstí se nic z toho nestalo a nějakej útěk jsem vůbec neměla v plánu, vždyť se tady mám dobře. Jen jsem se prostě chtěla podívat trochu ven, jak to tam chodí bez kšandiček, ale když už jsem tam byla, tak jsem dostala strach a radši se schovala pod ten keř, než mě zase našli.
No ale od tý doby už máme okna zabedněný a otevřou se, jenom když my dva s Eldou jsme venku. Páník dal na kliku u dveří gumičku, aby si na okna vždycky vzpomněl, když odchází a aby je už nikdo nikdy nezapomněl zavřít. Protože co pak s uteklou nebo uškrcenou Tobinkou, že jo. A to je všechno, co jsem ze sebe chtěla dostat.
Příště vám napíšu, jak si panča kvůli mně skoro zmrzačila nohu, ale dneska se to sem už zase nevejde.
Vynalézavá Tobinka

video na youtube PROSTĚ TOBINKA 

18. listopadu 2022
Už je tu zas Tobinky čas, drápkovat se mi moc nechce, ale snad to půjde lehce…. 
Tak to jen tak na úvod, abyste věděli, že i když jsem dlouho nic novýho nenadrápkovala, tak jsem fakticky nezahálela a naučila se tu parádní básničku. Ta je, žejo??
Minule jsem vám slíbila něco o pančiný pacce. No prostě, to si tak hověla na sedačce, tlapky pod sebou, protože ona ani jinak sedět neumí. Jenže z takový pozice se pak dost těžko vymršťuje, když potřebujete něco rychle pořešit. A to právě panča potřebovala, protože hrozilo, že jí skočím do talíře. Panča provedla nějakej divnej úkon, noha zpod ní vylítla a zespoda vrazila do hrany stolu, která je docela ostrá. Bouchla se teda jenom do prstů na pacce, ale i tak panče vyskákaly před očima hvězdičky a úpěla jako v posledním tažení. Prvně jsem se toho řevu lekla a skočila ze stolu dolů, ale když jsem pak viděla, jak si panča drží tu nohu a mačká si prsty na tý poničený tlapce, tak jsem si v klidu zase hupsla zpátky a vymáchala čumáček v tom talíři. Ale nic moc, klidně jsem si to mohla odpustit. Panča mi řekla mezi slzama Tobino jedna pitomá, jako kdyby to byla moje vina, že řízla tlapou do stolu. Ale vím, že to tak nemyslela, protože pak ke mně dokulhala a pomučila mě v náručí a byly jsme už zase kamarádky v radosti i bolesti.
Jo a víte, pro co jsem se narodila? Já vím, pro skákání. Ale taky pro lezení. Fakt že jo. Když jsme venku, a to jsme skoro každý den, tak na všechno, ale úplně na všechno lezu. Sice mám na sobě růžovo-lebkový kšandy, tak to nejde lehko, ale i tak to pořád zkouším. Vylezla jsem už na každej strom, co byl kolem, vyškrábala jsem se na plot, přelezla mockrát pergolu, vyšplhala jsem se na střechu po sloupku u garáže, zdolala jsem obrácenej plechovej sud, o našem stromovým sedátku ani nemluvím, tam je to přece jasný, jo a zkoušela jsem i takovej železnej sloupek, ale tam mi to teda moc nešlo, musela mi pomoct panča. Nikdo jinej na celým světě neumí šplhat jako já. Jak zahlídnu něco, na co se dá vylizt, tak se přimáčknu k zemi, zakloním ouška, vyměřím si výšku a v tu ránu jsem nahoře. Jsem zkrátka hotovej šplhoun, to mi teda věřte.
No a taky jsem dost velkej jedlík, panča říká, že přímo žrout, ale naštěstí mi to nejde na línii, protože pořád děsně lítám a zastavím se, jen když spím. Kvůli tomu mě už někdy dokonce i oddělujou od mýho kamaráda Eliáška, protože jak byl nemocnej, tak prej potřebuje mít aspoň někdy chvilku klid a já mu ho nedám. A tak když není nikdo doma, kdo by ho přede mnou zachránil, tak mě šupnou sem a jeho tam nebo jeho sem a mě tam, to je podle toho, kde se zrovna kdo nachází. Ale už jsem si na to zvykla a tak ani neprotestuju, vím, že pak budeme zase spolu a všechno si vynahradíme. Prej to takhle bude tak dlouho, dokud budu pošuk, nebo co že to vlastně jsem. Takže až se odpošučím, bude zase všechno v cajku.
Tuhle byla panča nemocná a tak s náma byla dlouho doma. Někdy jenom ležela a dělala, jako že jsme vzduch, někdy seděla a koukala se do placky, ale to jsem k ní vždycky skočila a musela mi najít kočičí televizi a někdy, když bylo venku moc hezky, tak se nabalila a šla s náma chvilku i ven, abych si právě mohla zase trochu zastromovat. No a jednou byla nějaká unavená nebo co, tak se natáhla na sedačku a že si pospí. Já jsem na ni vyskočila a protože jsem zrovna byla po baště, tak jsem se umývala jako každá správná holka. Jenže jako z udělání se mi zrovna zachtělo blinkat. Udělala jsem několikrát glum glum glum a furt to nechtělo jít ven. Panča si myslela, že je to jenom ve snu, ale v poslední chvíli jí to došlo, vymrštila se a shodila mě na zem, kde ze mě ten poblijonek už konečně vyšel. Škoda, kdyby ještě chvilinku chrupala, mohla to mít na obličeji a to by pak bylo moc zajímavý, co by dělala. Takhle se jen zavrtala zpátky, řekla mi čuně jedno a počkala, až přijde páník a uklidí to.
Jo a dostali jsme s Eliáškem novej byt, ale asi je nějakej kazovej, protože se mu pořád prolamuje střecha. To byl asi ve slevě, ne?
Příště vám prej něco naškrábe Eliášek, musí se přece pochlubit, že už je zase úplně zdravej kluk, že jo?
Tak papá, Tobi

Nový domeček, ještě s funkční střechou.

Tak pustí mě už na ten strom nebo ne??

Co je???? Tos ještě neviděla odpočívat kočku???

video na youtube TOBINKA A PODZIM 2022

TOBINČINO PŘÁNÍ DO NOVÉHO ROKU 2023

25. ledna 2023
Tak a jsem tady zase. Víte, proč mi to tak dlouho trvalo? Změnilo se totiž všecko všecičko. Né jako že bych se změnila já nebo Eliášek. Já jsem pořád stejný trdlo divoký a panča přemýšlí, jestli nejsem ještě větší prdluše, než byl svýho času nějakej Fanda. Nezměnil se ani Eliášek, kterej je pořád děsně umazlenej a přede jako kočka (ajo vlastně, vždyť on je kočka kočkovej). A nezměnil se ani Mečislav Oldřich, udivená slečna Jolanka nebo nebojsa Kubík.
Ale změnily se tyhle stránky, na který vám drápkuju. Vám se to možná nezdá, protože to všechno vypadá úplně stejně, ale panča jako dost zuří a prej aby zase na všechno přišla úplně od píky a co už měla v malíku, nemá ani v palci. No a čím víc to odkládala, tím víc se jí do toho nechtělo. Jenže pak si řekla, hergot šupa, vrazilas do toho tolik prachů, tak koukej makat. A proto mě tady zase máte.
Asi vám musím trochu povědět o tom, jak jsme se měli o Vánocích. To je vám tak bezva doba, že nechápu, proč je to jenom jednou za rok. Pro mě za mě by to mohlo být klidně každý týden. Kupa barevných balíčků, po kterých se krásně leze a ještě si připadáte hrozně odvážně, potom zase haldy papírů, ve kterých nejsem ani vidět, dárečky, který prej vůbec nebyly pro nás, ale nám se stejně líbily, panča byla s náma pořád doma, no a tak. Eliášek mi potvrdil, že by to taky bral.

No ale asi to nevyjde, neva. I tak je pořád bejt z čeho vykulená. Třeba když ty Vánoce skončily, tak mi panča řekla, že teď už se všechno vrátí zpátky a zase budeme doma sami. A přitom pak byla v práci jen dva dny, když přišla, tak strašně hucala a zase s náma byla celý dva týdny doma. A každý den ji čekalo nějaký překvapení, který jsem pro ni svědomitě připravovala.
Jednou to byla rozbitá kočička (né opravdovská, símvás....) a to panča vůbec nemohla vypátrat, kde vlastně ta rozbitnice předtím byla. Takže jako by se skoro nic nestalo. Jindy to byla vylitá voda a to zjistila hned, kde předtím byla, protože moje miska s vodou byla prázdná, vedle miska s granulkama byla celá pod vodou a v kuchyni na zemi bylo hodně mokrých kočičích paciček. Pak to byly překousaný drátky od svítivýho věnce, kterej už nikdy nezasvítil. Za to mě panča sprdla, protože to bylo zbrusu nový a prej NEBYLO TO ZADARMO, POTVORO JEDNA MALÁ DRZÁ!!! No ale to mi měla říct hned, že jo. Anebo jsem se prokousala přes pytlík k rohlíkům a všechny jsem je trochu načnula, ale žádnej jsem nedojedla, protože jsem už pak neměla hlad.
A takový malý příhody každý den zpestřovaly panče domácí pobyt. Někdy jsme ji s Eliáškem přemluvili, aby nás vzala ven, protože tam za oknama parádně svítilo sluníčko. A tak se panča smilovala, nasadila si kulicha, zamotala se do šály a šla s náma na chvilku do zahrady. Akorát jsme se museli prostřídat, protože vzít nás oba s Eliáškem naráz zkusila jen jednou a už to pak nikdy nezopakovala. Většinou s náma šel ven ještě Kubík, ale ten je prej hodnej a vůbec nezdrhavej, tak ani nemusí mít kšírky. A to je dobře, protože tuhle jsme vyšli ven, najednou se ozvalo zavřeštění a zpod našeho keře vyběhla Bára, tamta drzá holka, co furt chodí přes okno šmírovat mýho Eliáška. Jak ji Kuba uviděl, tak prvně naježil ocásek, co to šlo a pak už ji hnal pryč. Bára vyskočila na vysokej plot a byla v čudu a já jsem pak šla dát Kubovi pusu, ale jen takovou obyčejnskou, aby se Eliášek třeba nezlobil, kdyby mu to někdo vyslepičil. Ale poděkovat Kubíkovi za to hrdinství jsem přece musela.
No a já už teď asi skončím a půjdeme s pančou udělat hejbací vánoční fotky, protože musím dohlídnout na to, aby tam nedala žádný takový, na kterých mi to nesluší. I když teda si myslím, že žádný vošklivý mít stejně nebude. No ale co kdyby. Snad se pak zase někdy brzo přihlásím, ale nic neslibuju, protože s tou mojí pančou nikdy dopředu nic nevíte. Hlavně ale prej že už tady tomu přišla trochu na kloub, říkala. Tak snad jsme zachráněný.
Ahoj Tobinka

video na youtube VÁNOCE 2022 

20. února 2023
Dneska budu suprstručná, ale zato výstižná. Vím, že žalovat na panču se nemá, ale hlásit se to přece musí.

• rozbila jsem kočku, slízla za to čočku, 
• shodila jsem sklenici, nazvala mě vopicí, 
• měla v ní prej růži, teď má krev na kůži, 
• rozlila jsem vodu a dostala sodu, 
• převrhla jsem misku s jídlem, nazvala mě prdlým šídlem.

Tak tolik k tý mojí panče.
Veselá Tobinka

21. června 2023
Ahoj všichni. Jdu se vás zeptat na jednu věc. Kdo je šlak? A čím se do lidí trefuje? Máte takovýho šlaka někdo doma? Já jsem ho nikdy neviděla, ale asi u nás bydlí a je zlej, protože včera panča říkala, že ji FAKT UŽ TREFÍ ŠLAK.
Řekla to venku, včera večer, když už byla úplná tma a tak je možný že ten šlak bydlí někde tam a schovává se ve tmě. I když ani tam jsem ho neviděla a to jsem na to měla spoustu času. No jo, ale to by mě nesměl pořád někdo vyrušovat...
Stalo se totiž to, že jsem tak trochu utekla.
Byla jsem v pergole s druhou pančou a s Eliáškem a předstírala jsem, že jsem hodná, ale přitom jsem pořád pokukovala po takový tý zavírací bráně, kvůli který není jednoduchý jít tam, kam se jednomu zrovna chce. Asi takhle jsem na ni koukala:
Měla bych vám teď asi vymňouknout, že několikrát, skoro dostkrát, se mi už podařilo tu bránu přelízt. Panča se na mě kvůli tomu dost zlobila, ale hned ji to přešlo, protože jsem se nechala zase pěkně chytit. Jenže včera to bylo jiný.
V jednu chvilku jsem se jen žádostivě koukala a v druhou jsem už byla na druhý straně a zmizela jsem úplně jako pára nad hrncem. Panča slyšela, jak ta druhá panča, co mě měla hlídat, křičí TOBINO!!!, ale to už bylo málo platný, byla jsem prostě pryč. A tak mě všichni, obě panči a ještě i páník, kterej se k nim přidal, začali hledat a honit. Mysleli si, že to půjde tak jako vždycky, ale nešlo. Pořád jsem lítala jak chlupatej blesk z místa na místo a schovávala se pod keřama, odkud mě nemohli vytáhnout a  začala jsem se z hodný Tobinky měnit v úplně divokou Tobinu. Panča v sobě měla všelijaký pocity. Strach, aby mě chytli, ale taky vztek, že jsem tak prdlá. Podle toho ke mně taky mluvila. To bylo nejdřív - Tobíííí, Tobinko, pocem, hele co mám, bonbonky, pojď si vzít - a přitom se ke mně pomalu plížila po břiše pod keřem jako nějakej voják. Jenže já jsem se už nedala obalamutit a jak byla na dosah, tak jsem střihla ouškama a utekla zase úplně jinam. A to u panči nastoupil ten vztek a řvala - doprdele Tobino, ty už mě fakt sereš, kačeno jedna protivná!!! Co si tady od toho asi tak slibuješ?
Já vlastně ani nevím, co jsem si od toho slibovala, ale jistý je, že už jsem začínala být sama dost unavená a taky jsem se bála - že mě chytí i že mě nechytí a já tam zůstanu úplně sama. Panča byla celá poškrábaná od větviček, popálená od kopřiv, poštípaná od komárů, lilo z ní jak z konve a taky sebou jednou flákla, když jí při tý honičce ujely nohy. A já jsem pořád ještě nebyla chycená. Venku už byla dávno tma a ze mě byl vidět chvilkama jen můj bílej kožíšek, jinak bych byla úplně neviditelná. Ale stejně musel páník přinýst i světlo a druhá panča dlouhej klacek a takhle na mě všichni útočili. Už se mi to vůbec nelíbilo, to vám teda řeknu. Radši jsem chtěla být doma s Eliáškem, ale přitom jsem se pořád nechtěla nechat chytit. Až po hodně dlouhý době, panča říkala, že to byla snad hodina a půl, jsem konečně zaběhla zpátky za tu otevřenou bránu, panča ji bleskurychle zavřela a projevila tu obavu, že ji trefí ten pan Šlak.
Já jsem po tomhle dobrodrůžu byla úplně zcepenělá. Ležela jsem bez hnutí na zemi jako nějakej černobílej kousek hadru a panča se bála, že mě ten šlak trefí taky. Vzala mě do náruče, dala mi ty slíbený bonbonky, dlouho mě hladila a pořád mi opakovala už vůbec ne nazlobeným hlasem - Tobinko, ty seš takový naše telátko malý a foukala mi přitom do kožíšku a zase mě hladila a donesla mě pak k Eliáškovi, který měl z toho všeho oči úplně děsně vykulený. A já jsem se pak konečně změnila v už zase normální Tobinku, otírala jsem se panče o nohy a slibovala sama sobě, že už to nikdy, ale fakt nikdy neudělám. Panča tomu asi rozuměla, protože to celý uzavřela slovy - a máš šlus, Tobi, do pergoly už prostě chodit nebudeš.
Já vím, že to tak nemyslela a do pergoly zase půjdu, ale prej to budou muset prvně nějak promyslet, co s tím, abych už nemohla tu bránu přeletět.
Bylo krásných 11 hodin, když se mohla jít konečně osprchovat a pak jít spát. Tak takovej krásnej letní večer jsme si včera všichni prožili.
Uteklá a zase najitá Tobinka

Tady to videjko je ten samý den, kdy jsem si přeskok zkoušela pořádně natrénovat. Panča na mě kvůli tomu stříkala vodu z flaši, aby mi ukázala, že TO NESMÍM, ale mně se ty lítající kapičky moc líbily. S tím panča nepočítala, haha.

P.S. Skoro bych vám zapomněla ukázat moje taneční kreace. A ty by panča už nikdy neviděla, kdyby mě nepustila do pergoly. Tak snad po tomhle změní názor.

Já vím, že už jste je všichni viděli, ale přece si je do deníčku dát musím. Tak papáá

TANEČNICE TOBINKA